Až mě přestanou zajímat příběhy lidí, nechám moderování, říká Lucie Výborná

Vaši nedávnou cestu Antarktidou sledovala zejména na sociálních sítích spousta lidí. Jak dopadl váš instagramový dotaz ohledně případné knihy? Bude?
Má ji editor mé první tulácké knížky Mezi světy. Lépe řečeno, má moje deníky z Antarktidy. Protože je přísný, nechám rozhodnutí na něm. Minimálně vím, že mi to celé vrátí s trefnými poznámkami, co dopsat, co dovysvětlit a co je zbytečné. Pak uvidíme.

Na jedné straně podstupujete velká extrémní dobrodružství, která jsou na hranici bezpečí, na druhé straně píšete hodně citlivé básně. Je to podvědomé hledání rovnováhy? Dočkají se někdy i tyto vaše texty širšího zveřejnění?
Určitě ne. Jsem vášnivá čtenářka Skácela, Seiferta, Kainara, Hory, Krchovského, Hraběte, beatniků, prokletých básníků, Omara Chajjáma a dalších. Netroufla bych si zamořit prostor svými nedokonalými verši. Ale fakt je, že některá místa v přírodě a hluboké momenty k psaní svádějí, pokud na vás zrovna nepadá lavina.

Zmíněnou cestu jste si darovala k půlkulatým narozeninám, nezvládla jste jí ale dokončit. Když vezmeme v úvahu vaše pětileté antarktické cykly, vychází příští pokus o přechod Antarktidy k dalšímu významnému jubileu?
Ráda bych se vrátila dřív, pokud to půjde, ale letos se musím zas soustředit na práci. Celý loňský rok jsem totiž jen chodila do rádia a tahala gumy po horách, tedy trénovala na zimu. Letos budu hodná. Teda, alespoň se o to pokusím. Doufám, že lezení po horách se do toho nepočítá, mám ještě pár kopců, kam bych se ráda podívala.

Na co jste myslela ve chvíli, kdy vám došlo, že budete muset své putování předčasně ukončit?
Na to, že to je v řiti! Promiňte mi ten výraz. Na lidi, co mi fandili, taky trochu na sponzory, na to, co řekne primářka na ORL, smlouvala jsem sama se sebou, i když jsem věděla, že to moc nemá cenu. Zabrečela jsem si, trochu se vyspala a pak jsem se už víc v klidu rozhodla.

36 fotografií

Napadlo vás pozvat si do některého z vašich pořadů svého antarktického souputníka, zkušeného norského polárníka Christiana Styvea? Stali se z vás přátelé?
Prošli jsme spolu stovky kilometrů nejmrazivějším kontinentem světa, takové chvíle se počítají už navždycky. Jestli by přijel, nevím, protože jemu teď polární sezona teprve začíná, je dost vytížený.

Na obrazovkách České televize se brzy objeví vaše nová talk show, jaká bude?
Bude to víc „talk“ než „show“, tak jsme to s týmem chtěli. Nemyslím si, že talkshow je hlavně „továrna na srandu“ a vlastně to tak ani neumím. Tři hosty ve Výborné show spojí jedno téma a nejsou to pokaždé jen známé osobnosti. Ale celebrity ve svých oborech to rozhodně jsou. A nudit se nebudete, pro to udělám všechno.

V rádiu téměř každodenní Host Lucie Výborné, v televizi přibudou další osobnosti, které budete zpovídat. Nehrozí, že by vyschla studnice vašich zajímavých otázek?
Na to asi nedokážu odpovědět. Jediné, co vím jistě, je, že až mě přestanou zajímat lidi, jejich příběhy, dovednosti, motivace, radosti a pády, tak toho prostě nechám a půjdu dělat něco jiného.

Po návratu z Antarktidy jste naopak zpovídaným Hostem Lucie Výborné byla vy sama. Jak jste se cítila v opačné roli?
Byla jsem trochu mimo. Ne z toho rozhovoru, spíš z toho návratu.

Sotva se na vašich sociálních sítích fotografie z Antarktidy staly minulostí, jsou tam nové, a zase na sněhu. Vypadá to, že bez něj nemůžete být. Přechod pouště by vás nelákal?
Přemýšlela jsem o tom, ale mě je na sněhu dobře. Je to moje dětství, jsem tam šťastná. Jednou jsem měla skvělou sezonu. Ještě v květnu jsem byla na skialpech na Monte Rose a v září jsme odlétali na osmitisícovku do Tibetu. Jen tři a půl měsíce bez sněhu, paráda! Reinhold Messner si dal pouštní přechod v šedesáti, mám ještě dost času!

Ledová je i vaše lednová úvodní fotografie v legendárním kalendáři Nadace Archa Chantal Proměny Fantazie 24, která zobrazuje vás mezi tučňáky na Antarktidě. Její název zní Všichni jsme jeden. Dalo by se říct, že jde o součást vaší životní filozofie ?
Vlastně ano. Mám za sebou v roli průvodce dva krásné dokumentární seriály Magické hlubiny, které jsme několik let vyráběli pro Českou televizi. Pracovali jsme s biology a vědci, těmi „neviditelnými“, kteří se u nás starají o přírodu. Ukázali mi propojenost jednotlivých říší a ekosystémů, jak se vzájemně ovlivňují a co všechno může znamenat zdánlivě nepatrná věc, která se v přírodě stane. Všichni jsme jeden. A na globalizované planetě to stoprocentně platí.

Vaše fotografie měla na dražbě velkoformátových zvětšenin obrazů z kalendáře velký úspěch. Dražitelé vyšplhali její cenu až na sto tisíc korun. Kdysi jste zmínila, že se chystáte dražit své originální šaty. Možná už nastal ten správný čas?
Nastal, ale mám teď hodně povinností k Výborné show na České televizi, zodpovědnost k Radiožurnálu… Potřebuji si to minimálně do prázdnin nechat projít hlavou, aby to za to stálo. Ale cílového příjemce výtěžku už znám: dětská léčebna v Janských lázních. Dělají tam skvělou práci.