Aha! Léto s detektivkou! Sherlock Holmes: Zmizení vdovy Hamishamové
Jednou z oblíbených zvyklostí, které jsme s Holmesem po léta pravidelně dodržovali, byly několikahodinové procházky po městě. Obzvláště rádi jsme se toulali jednou čtvrtí, která byla plná vil, starobylých domů a prostorných parků, kam Londýňané často mířili na výlety nebo projížďky na koni.
Jedno konkrétní místo v nás navíc svou tajemností již dlouho vzbuzovalo zvědavost – omšelý městský dům, který v jinak udržované zástavbě působil jako zkažený zub v zářivém úsměvu. Nikdy jsme však nebyli uvnitř a dlouho jsme ani nevěděli, komu patří. Dozvěděli jsme se to až v momentu, kdy se stavení ocitlo v centru našeho zájmu na počátku dalšího případu. V tom velkém domě prý bydlela jen jedna stará paní. Na to, jak byla bohatá, žila skromně. Využívala prakticky jen ložnici a obývací pokoj v přízemí, kde jí dělaly společnost dvě kočky. Ven nevycházela a téměř nikdo za ní nechodil. Proto, když zmizela, několik dnů to zůstalo bez povšimnutí. Jediný, kdo paní Hamishamovou postrádal, byla její pomocnice v domácnosti, jistá slečna Lucy Forresterová, tento titul důrazně užívající navzdory tomu, že se sama blížila věku své zaměstnavatelky, které mělo být kolem osmdesáti let. Slečna Forresterová dle vlastních slov docházela k Margaret Hamishamové jednou týdně, vždy ve středu, aby obstarala různé domácí práce a velký nákup na sedm dní dopředu.
Tento neměnný rituál probíhal se železnou pravidelností už dlouhé roky, až do dneška, kdy slečna starou dámu beze slova předchozího upozornění doma nenalezla. A právě tato skutečnost, pro kterou neměla jiné vysvětlení než ty nejčernější scénáře, Forresterovou rozrušila natolik, že se odhodlala k návštěvě mého přítele. Sherlock Holmes si vše nechal pečlivě vyložit a dál již nebylo nutné jej pobízet. Okamžitě jsme vyrazili na udanou adresu, ovšem protože se jednalo o rušné dopoledne všedního dne, drožka se prodírala hustým provozem jen hlemýždím tempem. Detektiv toho využil k doplňujícím otázkám.
„Trpí paní Hamishamová nějakými nemocemi, pro které by mohla být hospitalizována?“
„Má problémy se srdcem a trpí rozedmou plic, nesmí se rozčilovat ani namáhat,“ hořekovala Forresterová.
„To bylo první, co mě napadlo. Svého lékaře však nekontaktovala a v žádném z okolních špitálů není, to jsem zjišťovala. Obíhala jsem je celé ráno! Úplně se po ní slehla zem!“ „Jste si jistá, že paní není nikde uvnitř? Je to rozlehlá budova…“
„Pane Holmesi, ten dům je hotové bludiště, ale prošla jsem vše, co se dalo, věřte mi. Navíc, paní se do schodů bez pomoci nedostane, proto už do patra ani nechodí.“ „A že by se vydala ven, tedy považujete také za nemožné,“ ujasnil jsem si.
Celý článek naleznete v tištěné podobě Nedělního Aha! (2. 7. 2023)
