„Média mě oslovovala k vyjádření, ale bylo to velmi čerstvé. V tu chvíli jsem na to vůbec neměl náladu. Dodnes se píše, že jsem nemocný, že jsem v nemocnici… Ale já jsem na to zkrátka duševně neměl. Ani dnes to nebude jednoduché, ale teď už dokážu mluvit,“ svěřil se před natáčením Vánočních 7 pádů Honzy Dědka. „Vzpomínám na ni velmi často, protože jsem ji měl opravdu velmi rád, a dlouho jsem se nemohl smířit s tím, že už tu není.“
Baletní mistr při vzpomínání na svatbu se zpěvačkou prozradil, že byla účelová, přispěla k adopci holčičky. Tu jim bohužel po půl roce pečování vzali. Brali se po roční známosti na konci září 1986, svatbu do poslední minuty tajili, jejich hosté netušili, že jsou svatebčany, svatební oznámení vypadalo jako pozvánka na narozeninovou oslavu.
„Nebyl důvod to hlásat. Mělo to svůj účel. Hana velmi toužila po dítěti, ale nemohla mít děti. Rozhodla se pro adopci. V té době ale mohli adoptovat jedině manželé. A tak mě požádala, abychom se vzali, když jsme se tak znali. A že bude mít děťátko, nalezence. Získala do péče holčičku, Aničku. Byly jí asi čtyři roky,“ řekl Harapes.
„Půl roku jsme se o ni starali, pak se ale objevila jedna taková potvora, která doufala, že se o to dítě bude starat, protože Hana zpívá. Ale Hana říkala, že už zpívat nebude a že se bude jenom starat. Ale tahle paní si dala tu práci a našla babičku té holčičky, která o ni zažádala, a tak jsme museli tu holčičku vrátit. Bylo to strašně smutné. Dítě už nebylo,“ řekl o jednom z nejtěžších období ve zpěvaččině životě.
Účelově jejich manželství vzniklo a účelově také zaniklo ve chvíli, kdy se Hana Zagorová zamilovala. „Hanka jela s jednou kolegyní na operu, kde zpíval Štefan Margita. Pozval nás, ale já jsem nemohl, tak s ní jela jedna známá. Vrátila se a řekla, že se zamilovala do hlasu, ale že rozvádět se nechce. A já jsem jí řekl naopak: Jdi za hlasem svého srdce. Rozvedeme se. Konec. Basta. No a vydrželo jim to, podívej…,“ prozradil Vlastimil Harapes s tím, že ani po rozvodu nepřestali být přáteli.
„V kontaktu jsme byli čím dál méně. V našem setkávání byly čím dál větší mezery. Dřív mi Hanka zavolala, že třeba Štefan někam odjíždí a že si spolu uděláme hezký večer. Ale už dlouho ne. Nemohu říct, že bychom byli v kontaktu do poslední chvíle, to ne,“ dodal.
Hana Zagorová pro mě byla Gott v sukni, krásný a čistý člověk, říká Karel Vágner |
S odchodem Hany Zagorové se těžce smiřuje také její nejlepší přítel Karel Vágner. „Myslel jsem, že se tím prokoušu daleko dřív, ale abych byl upřímný, moc mi to nejde,“ přiznal hudebník, který také prozradil, že je sice pojilo nejprv silné přátelství, ale později i intimní vztah, který se zrodil z velké tragédie.
„My jsme se s Hankou sblížili v roce 1973 tak, že jsme byli po koncertě, někdo měl lahvičku Becherovky, tak jsme si sedli celá kapela. A najednou se otevřely dveře, Víťa Hádl (člen kapely – pozn. red.) v nich stál úplně bílej a říkal: Kluci jsou mrtví. Naše bývalá kapela. Dozvěděl jsem se, že spadli v Praze na letišti. Tenkrát jsem potřeboval, aby mě někdo chytil za ruku. A za tu ruku mě chytila Hanka. Taky jsem si říkal, že co je v domě, není pro mě. Ale zaprvé to bylo krásný a zadruhé, když to ti dva ustojí, může z toho vzniknout tak nádherné přátelství, které my jsme měli. Znali jsme se padesát let. To je neuvěřitelné. Rozešli jsme se rozumně. My jsme si potom i kritizovali svoje holky. Teda ne – já jí kluky,“ řekl Vágner.
Honza Dědek, Monika Absolonová, Karel Vágner, Vlastimil Harapes a Vlasta Peterková v pořadu 7 pádů Honzy Dědka (20. prosince 2022)
S odchodem své dlouholeté kamarádky se stále nemůže vyrovnat ani Vlasta Peterková. „Na Hanku myslím každý den. Byla mi tak blízká, že ji mám pořád s sebou. Dokud budu já, bude i Hanička,“ říká spolužačka, s níž Hana Zagorová sdílela kolej.
„Znám ji skoro šedesát let, to je strašně moc. Celou tu dobu jsme byly ve spojení. Je to můj milovaný člověk a bude navždycky. Neznám člověka, který by o ní nemluvil hezky,“ říká Peterková, která bude zpěvačku postrádat hlavně během Vánoc. „Měly jsme společnou vánoční tradici – a ta mi bude moc chybět. Vánoce beru jako dobu setkávání s blízkými lidmi. S Haničkou a s Monikou Absolonovou jsme měly rituál, setkávaly jsme se před Vánoci. A pro mě začínaly Vánoce jejím koncertem v Lucerně. A to mi bude strašně moc chybět.“
S Monikou Absolonovou pořádaly „babinec“. V době covidu aspoň online. „Byly jsme hodně v kontaktu, ale jak se toho covidu vzhledem ke svému onemocnění hodně bála, nechtěla se potkávat s lidmi, tomu jsem absolutně rozuměla. A tak jsme tam dělaly online vysílání a pak jsme se, myslím, potkaly ještě jednou. Hanička by to věděla líp. A pak už jsme byly jen v telefonickém kontaktu, velmi častém. Myslím, že ten covid Hanka nenesla dobře, tu izolaci. Milovala lidi, těšila se na koncerty, a jestli tušila, že se něco může stát…,“ uvažovala Monika Absolonová.
Hana Zagorová jinak prý byla velmi statečná a vždy dobře naladěná. „Hance velmi často nebylo dobře, ale nikdy to na ní nikdo nepoznal. Uměla si užít každý den, a to by měl být kromě jejích písniček vzkaz, že vám může být jakkoli, ale že je důležité si to užít. A to ona uměla, a možná proto ty emoce uměla lidem předat. I já jsem v těchhle věcech otevřená. Co se má stát, se stane,“ říká Absolonová.
