12. září 1917 se v Hlinsku narodila holčička se jménem Valerie. Tatínek byl podnikatelem ve Vídni a tam také do svých 11 let Valerie vyrůstala. Na otcovo přání se stala vystudovanou sekretářkou, ale zároveň ji to táhlo k divadlu. Tomu se věnovala při svém zaměstnání a poprvé se na prknech objevila v roce 1930 ve vinohradském divadle. Před kameru si stoupla ale daleko později, až v roce 1967, kdy jí bylo 50 let. Filmařům se ale velice zalíbila, a tak kariéra mohla, ač v pokročilém věku, začít. Od té doby šla z role do role, až do svých posledních chvil.
Korn jí zlomil dvě žebra
Pro svůj vzhled - Kaplanová vypadala, jako kdyby se právě vrátila z reality show Survivor, byla hubená a kostnatá - dostávala hlavně role charakterních matek a babiček. Její první velká role byla právě již zmíněná Kmotřička Smrt v pohádce Honza málem králem. Herecká zkušenost to byla vskutku nezapomenutelná. Jiří Korn, který hrál Honzu, ji totiž během jedné scény stiskl tak pevně, že chuděrce Kaplanové zlámal dvě žebra.
Když se posléze uvolnilo místo "postelové" babičky v trilogii Zdeňka Trošky Slunce, seno, nikdo nepoznal rozdíl mezi dvěma herečkami, které se v roli vyčurané babičky vystřídaly. Původní představitelka Erna Červená si zlomila kyčelní krček, který si posléze zlomila ještě jednou a skončilo to mrtvičkou, ze které se bohužel Červená už nevzpamatovala. Šátek a pořádnou duchnu na dvorku u Škopkových tedy dostala Valerie a právě touto rolí se dostala do širšího povědomí televizních diváků.
Nová Pergnerová
Samotnou Kaplanovou ale nejvíce překvapila role Báby Tutovky, což byla televizní soutěž, která se na obrazovkách začala objevovat v devadesátých letech. „Nikdy bych nevěřila, že Tutovka vyvolá takový poprask. Vždyť já pomalu nemohla ani do krámu pro chleba. Pro všechny jsem byla Bába Tutovka,” uvedla v jednom rozhovoru Kaplanová s odstupem času. Její popularita nebrala konce, což vyeskalovalo do té míry, že jednu dobu nahradila i Terezu Pergnerovou v oblíbeném mládežnickém pořadu o muzice Eso.
Ačkoliv byla Kaplanová štíhlé, až skoro vyzáblé postavy, apetit jí rozhodně nechyběl. Měla ráda tlusté maso nebo třeba vysoce kalorický rum. Dokonce se dá říci, že se kvůli jídlu i rozvedla se svým mužem. Údajně za války projedl všechny peníze. Valerie měla elánu na rozdávání a život si uměla užívat, i přesto, že jí lékaři na konci devadesátých let diagnostikovali rakovinu. Té v roce 1999 podlehla.
