Když před pěti lety odešla do hereckého nebe Gabriela Vránová, fanoušci truchlili ve velkém. A aby také ne, talentovaná a krásná herečka byla obsazována do mnoha divácky oblíbených rolí. Za zmínku stojí narušená učitelka Hajská ze seriálu My všichni školou povinní nebo Anička Čiháková, uťápnutá manželka Vladimíra Menšíka z Chalupářů.
Gabriela se narodila na Slovensku do učitelské rodiny. Dětství však prožila v Brně, kam se její rodiče přestěhovali. V roce 1960 pak absolvovala JAMU a krátce poté se stala nejoblíbenější a nejobsazovanější herečkou té doby. Po studiu jako jediná dostala nabídku do třinácti divadel najednou a mohla si tak vybírat. Vyhrálo Národní divadlo V Ostravě.
Po škole se o ni pralo třináct divadelních spolků
Tam ale vydržela jen dvě sezóny a odešla hrát do pražského Divadla na Vinohradech. V tomto divadle hrála neuvěřitelných čtyřicet sezón a zahrála si mnoho charakterních hlavních rolí, na které jiné herečky čekají celý život. Za zmínku stojí například Nora, Maryša, nebo vdova Plajznerová z pohádky Dalskabáty, hříšná ves aneb zapomenutý čert.
Zapomenout však nesmíme ani na její významné herecké role. Excelovala ve filmech Sňatky z rozumu, Poklad byzantského kupce, seriálu F.L. Věk, či z novějších filmů ve snímku Bastardi 2. Přesto se však do srdcí diváků zapsala především jako Anička Čiháková z Chalupářů.
„Když jsem otevřela scénáře, které mi poslali, tak se mi ta Anička od počátku líbila. Vítala jsem změnu, která se s tou postavou stane. Poslušná, pečlivá, sloužící, vařící pro svého muže, náfuku – úžasného Láďu Menšíka, která se mu nakonec pomstí a ukáže, že v ní je také kus krásné ženské a že to také dokáže. Lákalo mě to a bylo to velice milé,“ prozradila před lety v rozhovoru pro Blesk.
Osudovou se jí stala role Aničky z Chalupářů
Tuto roli měla však herečka spojenou i s jistým znamením, které se jí celý život promítalo před očima. Šlo o nápis, který spatřila první den natáčení, kdy si se štábem obcházela místa, kde se bude ve vesničce Višňová, která byla v seriálu přejmenována na Třešňovou, točit. Na kostele totiž bylo napsáno něco, z čeho ji už tenkrát naskočila husí kůže.
"Hodiny odbíjejí i tvůj čas. Pamatuj na konec!" stálo tam a herečka si od té doby nosila tuto větu v hlavě. Zpočátku se jí vybavovala jen jednou za čas, čím ale byla starší, tím ji pronásledovala častěji a častěji. Po operaci nádoru v tlustém střevě už ji z hlavy nedostala.
Poslední léta strávila herečka upoutaná na lůžko a v neskutečných bolestech. Nakonec zemřela v osmasedmdesáti letech na selhání ledvin. Nechala po sobě syna, Ondřeje Kepku, kterého můžete znát jako Honzíka z Arabely.
