21°C
Nebál jste se do tohoto projektu vstoupit?
„Když jsem dostal od Honzy Prušinovského scénář prvního dílu a přečetl jsem si obraz, kde Luděk (Martin Hofmann) dostane vyhazov za to, že řekne: 'Cikáni nikdy nechodí do práce dřív, načež mu uklízečka Žaneta romského původu odpovídá: On není rasista, on je jenom debil', jsem věděl, že to chci dělat. Ten obraz si mě naprosto získal.“
Žádné obavy z toho, jak budou diváci na narážky reagovat?
„Já si myslím, že my Češi se neumíme bavit o věcech se zdravým černým humorem. A kvůli tomu máme rozdělenou společnost, kde někdo je fašista a druhý sluníčkář. To ale nebývá většinou pravda.“
Jak to myslíte?
„Existují extremisti, ale těch je mizivé procento. Většina z nás jsme napůl rasisti a napůl sluníčkáři. U tohoto projektu se mi líbí, že je to satira. Ovšem u té je problém, že ji pochopí jen lidé, kteří jsou ochotni na ni přistoupit. Velmi často to bývají ti inteligentní, ne nutně, ale neinteligentní na ni často nepřistupují, protože jim připadá, že to na ně útočí.“
Zachoval jste se někdy jako rasista?
„Jsem kluk z pražského Jižáku, vyrůstal jsem tam a v 90. letech jsme poslouchali Orlík. Nikdy jsem nebyl aktivní člen skinheadské party, ale měl jsem kamaráda skinheada i cigoše. Přišlo mi to normální. Až asi ve čtvrté třídě jsem si uvědomil, že ty texty jsou rasistické a že nechci být rasista. Ale obecně se přiznávám, že rasista jsem. Je to totiž bohužel přirozené.“
Jak se to projevuje?
„Třeba když jsem v tramvaji a nastoupí tam skupina, a nemusí to být Romové, mohou to být Indové, Arabové… tak prostě zpozorním. Stejně tak ale zpozorním, když nastoupí uřvaná parta bílých chlápků. Je to přirozené na emocionální úrovni, ale racionálně bychom si měli připomínat, že je blbost házet všechny od jednoho etnika, náboženského vyznání nebo národa do jednoho pytle. Protože kdo seje strach a nenávist, nemůže sklidit nic dobrého.“
S tímto rozporem bojujete už tím, že jste si ho vědom?
„Ano, ale snažím se o tom i mluvit. Což není nic jednoduchého a přeji dost odvahy a trpělivosti všem, kdo se o to pokouší taky. Na jedné internetové televizi jsem režíroval satirický pořad, který se do rasismu, xenofobie a uctívání populistů, co z toho všeho těží svůj politický a finanční zisk, dost strefoval a získali jsme za to spoustu agresivních a výhrůžných reakcí od trollů a vystrašených a zfanatizovaných diváků.“
Přišly už takové negativní reakce i na seriál Most!?
„Zatím musím říct, že většina reakcí je pozitivních, a to i od lidí, kteří by mi upřímně řekli, že nic moc. Jako třeba rodičů a jejich vrstevníků, což mě těší.“
Jak přijali obyvatelé Mostu, že jste se jim »nabourali « do města?
„Tak jediná reakce, co jsem při natáčení zaznamenal, byla, že jsme jim zabrali hospodu Severku. Co jsem tak pochopil, tak je hlavně na obědy a mají tam skvělé houskové knedlíky. A stávalo se, že když jsme byli před hospodou, tak nás kolemjdoucí upozorňovali, abychom se k ní chovali dobře. A jinak mám zprávy, že snad aspoň polovina místních tu nadsázku skousla a líbí se jim to. Jen jedna výtka byla.“
A to?
„Stěžovali si, že to vypadá, jako by se v Mostě jedli leguáni, a že to není pravda. A já musím říct, že se opravdu v Mostě nejedí leguáni.“
Ve zmiňované hospodě Severka, kde se seriál Most! odehrává, jste se byl podívat i mimo natáčení a potkal tam člověka, který byl kopií vaší seriálové role Čočkina. Čím vám ho tak připomínal?
„Původně měla být od Petra Kolečka postava Čočkina asi padesátiletý otylý pán s velmi silnými dioptriemi. A pak Honza Prušinovský obsadil mě. Ale charakter postavy, to, že si vymýšlí plány, jak jednoho dne udělá projekt a zbohatne, zůstal. A když jsem přišel do té hospody, tak tam seděl člověk, který byl trochu mimózní, a ta moje postava by taková měla být. Tohle byl opravdu člověk, který tomu popisu krom otylosti naprosto seděl.“
Co dělal?
„Seděl, byl v hospodě kromě mě a servírky sám a evidentně mu to vůbec nevadilo, popíjel kupodivu čaj a místo puštěné televize nebo z okna koukal na tapetu nějakého tropického ostrova na stěně, a to pro mě byla dost bizarní situace. Ale říkal jsem si, že je to přesně ten člověk, který si tam chodí snít o tom, jak jednoho dne bude všechno fajn.“
Jak jste reagoval?
„Vydržel jsem tam čekat jedno malý a jedno velký pivo a koukat, jestli se něco stane nebo ne, a nestalo se vůbec nic, a to mě na tom bavilo asi nejvíc.“
Proč jste ho neoslovil?
„Já jsem si říkal, že na to nemám ani právo. Nechtěl jsem mu zasahovat do snění o jeho světě.“
Máte i vy něco s Čočkinem společného?
„To, že věřím tomu, že jednoho dne přijdu na nějaký skvělý nápad, který mi zajistí budoucnost, tak to je víra, kterou taky mám. Zatím se mi to moc nepotvrzuje. Ale určitě mi nevyhovuje to samotářství, jaké má on. Já mám to štěstí, že mám okolo sebe přátele i milující a fungující rodinu. Samotného v hospodě mě potkáte, jen když na někoho čekám.“
O svém soukromí mluvit nechcete, tak se aspoň zeptám, co říkala vaše přítelkyně na to, že jste si kvůli roli nechal narůst vlasy a vousy?
„To byla také jedna podmínka režiséra, abych vypadal adekvátně jako houmles. Já mu se smíchem odepsal, že to není problém. A co se týče přítelkyně, bylo to hrozné v tom, že neuplynul den, aby na mě neměla sarkastické narážky.“
Jak se dál bude role Čočkina vyvíjet?
„Diváci se mohou těšit na to, že se opravdu rozjede projekt, který bude slibný.“
Mohli jste při natáčení improvizovat?
„Honza Prušinovský dělá hodně konverzační a situační projekty a ví, že je lepší dát hercům relativní volnost než je hned sekýrovat. Na druhou stranu byl text skvěle napsaný. Někdy dostanete scénář, co šustí papírem a musíte ho hodně přeformulovávat, abyste to vůbec nějak věrohodně dostali z pusy. Tady jsme se moc odchylovat nemuseli, ale rádi jsme využívali toho, že můžeme.“
A všechno vám režisér schválil?
„To zase ne. Přestože se Honza při zkouškách i při natáčení často směje, klidně vám vzápětí ty vtipy, u kterých se smál, zakáže, protože už ví, že by potom v celku toho dílu seriálu nefungovaly. Takže se vlci nažerou, ale koze to neublíží.“
Čočkin je bývalý vrátný z ČT. Bavila by vás taková práce v realitě?
„Neštítím se žádné práce a měl jsem několik momentů, kdy bych místo vrátného bral všemi deseti. O to víc, kdyby to byl vrátný v ČT, to vůbec není špatná pozice.“
Ty momenty byly, když jste neměl co natáčet a bylo potřeba vydělávat?
„Ono to prostě není tak, že vám chodí nabídky. Vám maximálně přijde nabídka na konkurz, ale nikde není psáno, že roli dostanete. A já jsem docela líný člověk, nejsem z těch, kdo by od malička makal na své kariéře. Když práce byla, tak jsem po ní sáhnul, ale když nebyla, nechodil jsem nikam, abych se připomínal.“
A jak jste se živil?
„Vždycky jsem dělal něco okolo natáčení. Prošel jsem si štábové pozice od nejnižší po nejvyšší, sbíral jsem odpadky, zastavoval lidi, aby nechodili do záběrů, hlídal techniku, takže ani vrátný by mě nijak neurážel.“
V jednom z rozhovorů před uvedením seriálu Most! jste řekl, že jste roli přijal, protože vám režisér Jan Prušinovský slíbil slávu, tak jak to s ní máte?
„Jo, to říkal Michal Isteník, že mu Honza přislíbil slávu. A jelikož je venku teprve třetí díl, tak ještě uvidíme, jestli se něco stane nebo ne. Ale ani netoužím po slávě takové, abych nemohl v klidu jezdit tramvají. Mám rád svou anonymitu.“
Lidé vás tedy zatím nepoznávají?
„Stávalo se mi, když televize reprízovala nějaké filmy, kde jsem hrál, že lidi na mě koukali. To většinou díky Pánské jízdě a Braku. Ale nikdy jsem nebyl v situaci, kdy by mě vyloženě lidi poznávali na ulici. A musím přiznat, že je mi to vcelku příjemné.“
Nechcete být slavný?
„Asi jako každému herci by se mi líbilo, kdybych byl dostatečně slavný na to, abych dostával role bez castingů, ale málo na to, abych nemohl vyjít na ulici. Což se v Česku stát může. Každopádně dostávat role bez castingů se stává hodně výjimečně a já to chápu, protože také pracuji na druhé straně kamery, takže vím, že jinak to nejde.“
Stále pracujete jako režisér?
„Jojo, a rád bych víc režíroval a psal, než hrál, ale hraní se rozhodně nechci vzdát, je to skvělá příležitost dostat se na místa a do situací, které jinak nezažijete, a vyzkoušet si aktivity a seznámit se s lidmi, se kterými byste jinak nepřišli do styku. Třeba do Severky v Mostě bych se jako korporátní Pražák asi nedostal.“
Co je na režírování lepší než na hraní?
„Ve 12 letech jsem vyrazil na první hodinu dramatického kroužku a zrovna ten den tam přišla paní z ČT, že bude konkurz do dětského seriálu Kde padají hvězdy. A já ho vyhrál. A když jsem ho natáčel a viděl jsem Jana Hřebejka sedět u monitoru a dalších 60 lidí skákat okolo něho podle toho, jak řekne, tak jsem si pomyslel: To je dobrej džob, to já asi nebudu chtít být herec, ale režisér.“
Jako režisér byste nemusel hrát intimní scény, které herci nemají rádi, nebo vy je rád máte?
„Mám jich za sebou několik. Z nějakého neznámého důvodu jsem jich většinu měl se Sandrou Novákovou, což mi nebylo proti srsti, a tímto bych ji i jejího manžela Vojtu Moravce chtěl pozdravit a popřát jim šťastnou rodinku, protože jsou moc supr a fandím jim. A pak jsem zažil ve filmu Brak erotickou scénu s pornohvězdou, tehdy docela celosvětově známou Paulou Wild. Takže jsem si to vyzkoušel, ale fakt to není nic příjemného.“
Objevil jste se také v menších rolích v nekonečných seriálech. Jak na tyto projekty nahlížíte?
„Této práce se neštítím. Ale zcela upřímně říkám, že bych tam velkou roli nezvládnul.“
Proč?
„Tím, že nejsem vystudovaný herec a nikdy jsem nehrál divadlo, se neumím naučit tolik textu najednou. Obdivuji herce, kteří umí točit kvalitní věci, zároveň jsou schopný být v 6:30 ve studiu a vědět, že máte před sebou den, kdy do sebe musíte nacpat třeba fakt patnáct stránek dialogů a odehrát je, pak odejít, zapomenout na to a večer jít ještě soustředěně a precizně hrát divadlo.“
Vás divadlo neláká?
„Ne, já si myslím, že bych to ani neuměl. Vyžaduje to jiný přístup a asi trochu i jiný talent. Jako měli jsme divadelní soubor a hráli jsme adaptaci Mechanického pomeranče, jejíž jsem byl spoluautor a hrál hlavní roli. Byla to cenná zkušenost, ale divadlo není pro mě.“
Když jsme začali seriálem Most!, tak jím i skončeme. I když se to zatím příliš nezdá, je vaše role samotáře Čočkina pro děj seriálu významná. Považujete ji za svou životní?
„Myslím si, že tím, jak je to silný projekt, a tím, že je to role, bez které by se seriál neodehrál tak, jak se odehrál, si dovolím říct, že zatím je to moje životní role.“
Zažil přistání bez podvozku
Vladimír Škultéty letěl s přítelkyní v listopadu 2011 z New Yorku do Varšavy, kde měli přestupovat na letadlo do Prahy. Nad Varšavou však přišlo hlášení kapitána, že letadlo musí nouzově přistát. Herec přiznává, že v tu chvíli se začal loučit se životem. Po nějaké době se dozvěděli, že nelze vytáhnout podvozek, a od té doby ještě asi hodinu a půl stále kroužili ve vzduchu. To proto, že kvůli nim uzavřeli celé varšavské letiště, kde potáhli ranvej pěnou proti hoření a připravili se na jejich přistání. Vše nakonec dopadlo dobře a Vladimír Škultéty dokonce tvrdí, že to bylo jeho nejhladší přistání v životě.
Herec, režisér, hudebník...
● Natočil dokumenty Long Play a Mánes na vodě, videoklipy pro Nano, Rido, Dirty Blondes, reklamní spoty pro např. asistujeme. cz.
● Dělal asistenta režie Vladimíru Drhovi (Anglické jahody), Alici Nellis (Perfect Days a reklamy), Tomáši Řehořkovi (Piko), Jitce Rudolfové (Zoufalci)…
● Psal Comeback, Ulici, teď pracuje jako scenárista a režisér na celovečerním filmu podle knihy Marka Šindelky Únava materiálu.
● Nazpíval se třemi kapelami čtyři alba, kde je hlavním autorem textů a zpěvových linek, a odehrál s nimi stovky koncertů po ČR i za hranicemi.
VIDEO: Trailer na seriál Most! České televize
Trailer na seriál Most! České televize Česká televize
