V inscenaci A je to venku! hrajete Davida, otce dcery, která žije v otevřeném vztahu. Jak se na polyamorii, tedy na paralelní milostné vztahy s několika partnery, díváte?
Mně je to úplně jedno. Ať si každý žije, jak chce! Jestli si někdo zvolí, že bude jíst jenom ryby, nebo jen ovoce, které spadne na zem, protože trhání ze stromu je násilí, je to jeho věc. Jestli někdo chce žít ve volném otevřeném vztahu, s partnerem si to ujasní, pak pokud to nikomu neubližuje, je mi to úplně jedno. (smích) Mimochodem, jsem moc rád, že jsem se s tou hrou mohl potkat. Že jsem měl díky režisérovi Petru Svojtkovi možnost se seznámit se současnou izraelskou dramatickou tvorbou. A to jsou teda setsakramentsky dobré věci! A je to vlastně už druhá krásná izraelská hra, na níž s Petrem spolupracuji. V Divadle Palace jsme už dříve dělali komedii Gura Korena Neperte se, prosím vás!.
Paní z očí vytryskly slzy. Úplný gejzír. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Dostala asi desetisekundový záchvat šíleného pláče. A pak to najednou během jediné sekundy utnula a pronesla neuvěřitelnou větu: „Vždyť to byl jenom pes!“ A tak to v životě je.
