Nedávno jste oslavili společných patnáct let. V čem tkví to kouzlo udržet jiskru ve vztahu? Jak podle vás na něm ideálně pracovat?
Jordan Haj: Je dobrý předpoklad mít se rádi a nad rámec toho, že se lidi milují, tak se mít i rádi lidsky. To je docela dobré dlouhodobě. Co je ještě dobré na dlouhodobý vztah?
Emma Smetana: Dost to začíná a končí u smyslu pro humor, což je dobrá rychlá cesta ven ze zoufalství a zoufalství občas nastává. Takže když člověk vidí i tu směšnou podobu všeho smutného a negativního a vyhroceného, tak se snáz vrací zpátky na tu cestu lásky a dobra. (usmívá se)
Jordan Haj: A je dobré mít taky něco spolu koupené, co se v bance dělí třeba ideálně na třetiny, protože pak se při rozchodu hrozně těžko určuje, která třetina je ta ideální moje a které dvě třetiny jsou ideální její. U bytu třeba. A je to hrozně svazující. Vlastně bych se bál rozchodu, protože bych se bál, že terasa není ta ideální třetina, anebo že jenom terasa je ta ideální třetina. A pak by mi třeba v zimě byla zima a další nemovitost nemám, že jo. Takže i to je docela dobré pro dlouhodobý vztah.
Když to vidíte kolem sebe a máte srovnání, uvědomujete si, že patříte mezi ty šťastné, kterým vášeň nevyprchala?
Emma Smetana: Ano. My si to uvědomujeme a vážíme si toho do tak velké míry, že o tom právě navážno ani skoro moc nedokážeme mluvit. Takže si z toho děláme tu lehkou glosu, jak naznačovala ta předchozí odpověď, která měla asi osm podob a ani jedna z nich nebyla úplně ideální. Pro člověka, co třeba ten smysl pro humor nemá, to asi muselo vyznít hodně podivínsky.
Jordan Haj: Nicméně to s těmi ideálními třetinami je pravda.
Emma Smetana: Jo, je. (smích) My víme, že to je nějaký druh zázraku. A na druhou stranu je za tím fakt ta dennodenní péče, o které víme, že je nutné ji tomu vztahu dávat.
Jordan Haj: Víš, co si taky myslím? Abych tomu trošku dal aspoň zlehka připomínající seriózní odpověď. Jak sleduju náš vztah, jiný samozřejmě takhle zblízka logicky nesleduju, tak si myslím, že za těch patnáct let mám vystudované asi tak tři vejšky na téma mezilidská komunikace. (smích) Že fakt už dělám doktorát mezilidské komunikace, schopnosti vyjadřovat se, formulovat věci, rozumět odposlechnutému slovu a správně zanalyzovat, co tím bylo myšleno, rozeznat emoci od faktu a tak. To jsou všechno věci, které tady všechny shrnu do slova komunikace. To je úplně alfa omega.
Na Primě běží seriál Eliška a Damián. Byla nějaká očekávání spojena s vaší osobou? Že když tam bude vaše tvář, tak najednou to bude netflixového charakteru?
Emma Smetana: To je strašně těžká otázka. Moje obsazení do role Elišky mohlo naopak u některých lidí vzbudit dojem, že to tím pádem stoprocentně bude hrůza. U jiných to mohlo vzbuzovat dojem, že tím pádem jim dodáme něco jako prémiový obsah. Tak jako tak nás všechny zarazilo, do jaké míry může vzbudit emoce, i ty negativní, něco tak nekonfliktního, jako je televizní pohádka nebo chcete-li telenovela.
Je pravda, že to mělo velikánskou reklamu, která mohla vzbudit očekávání, že to na první pohled bude něco úplně jiného, o čemž jsme třeba my jako herci od začátku věděli, jakým způsobem to točíme a že se užívají ty běžně dostupné televizní prostředky, že to netočíme tím filmovým způsobem. Ale je možné, že v tomto vzniklo nějaké nedorozumění, které potom diváci seriálu vyčetli. Mě samozřejmě moc zamrzela ta vlna, která byla adresně namířená na mě, ale do velké míry už jsem na to zvyklá. Tak se snažím třídit to, co je myšlené aspoň trošku konstruktivně, a to, co je zformulované čistě se záměrem někoho poškodit, někomu ublížit. Což je taky to, na co už jsem mnoho let zvyklá. Ale pořád jsem jenom člověk, takže nemá smysl popírat, že to člověka zamrzí.
Z týmového pohledu, že jsme na tom seriálu pracovali od května, teď máme říjen, ještě dotáčíme několik dílů a práce na place je jednou z nejradostnějších, co nás všechny, koho se to týká, potkala, tak si to chceme nenechat zkazit až do toho posledního natáčecího dne. Ten se samozřejmě blíží a víme, že ta přátelství a lidské vazby, co díky tomuto projektu vznikly, přetrvají a přežijou jakýkoliv televizní formát. To jsme věděli už pár měsíců dozadu, tudíž to víme i teď a budeme to vědět i za nějakou dobu, až se třeba ten seriál vysílat nebude.
Nemám ale ideální dokonalou profesionální analytickou odpověď na otázku, co některé lidi naštvalo. Pak jich je také mnoho, co naopak cítili potřebu napsat, jak moc se jim to líbí, že to je jejich nová závislost. Samozřejmě si to získalo svůj tábor fanoušků, což bych byla nerada, aby úplně zaniklo. Nenatočili jsme to pro nikoho. Ale ty reakce, co přišly v první vlně, přinejmenším se dají shrnout do slova smršť a trošku šokující byly. (usmívá se)
RECENZE: Bylo nebylo. Eliška a Damián kříží sociálku s pohádkou |
Vy jste zvyklí na četnou kritiku. Ale přišel moment, kdy jste si sám, aniž by vám Emma něco říkala, řekl: Musím ji v tomhle trošku uklidnit a ukonejšit?
Jordan Haj: Samozřejmě. Ale nemyslím, že je úplně rozumné se mě na to ptát, protože nejsem ideální adept. Mám docela radikální názor na komentátory na internetu, celkově na hlas lidu. Lidi, co budou poslouchat tento rozhovor nebo si přečtou článek, určitě využijí těchto mých slov pro to, aby napsali, že jsem nula. A mě se to opravdu nedotýká, protože jsem opravdu hluboce arogantní člověk ve své podstatě tím, kde jsem vyrůstal. Ne že bych vyrůstal na hradě, naopak pocházím jako zespoda, mám nějaký inteligenční kvocient a nějaký vkus, který životně ze mě dělá člověka a tvůrce na trhu, který má opravdu velký problém nepohrdat způsobem, jakým se lidi vyjadřují k tvorbě jiných lidí.
A to, že v lidech vyvolá vůbec nějaké emoce seriál, je pro mě už samo o sobě takové… Dějí se tu války, jsou tu ohromné problémy, které by se měly řešit, a lidi se rozvášní nad seriálem, nad pohádkou. Co to je za lidi? Kdo je ten člověk, který má potřebu psát hnusná slova? Fakt nemá cenu se se mnou do toho dopouštět, protože pak se dostaneme ještě o krok dál, kdy mám pocit, že v tomto prokazujeme příznaky absolutně zaostalé společnosti. A to říkám z pozice člověka, který nikdy žádný takovýto hit nezažil.
Když se podíváš na komentáře pod články na internetu, na ty anonymní komentáře, nemyslím jenom vůči Emmě, ale celkově jakým způsobem se dá vyjadřovat… Řekni mi, když si vezmu na hlavu balaclavu nebo igelitku, aby mě někdo nepoznal, vlezu do muzea nebo nějaké restaurace, kde se vaří jídlo, něco se tam prezentuje, prodává, dává, a doprostřed toho místa se vyseru a ty hovna potom rozmažu na zdi – můžu odejít beztrestně? Můžu toto dělat? Nebo je to nějakým způsobem zasahování do cizího prostoru, ubližování ostatním lidem? A měl bych za to nést nějakou zodpovědnost? Že se dá anonymně pod článkem a bez přihlášení psát neuvěřitelné nehoráznosti na adresu živých lidí, co mají třeba rodiny, děti, herců, tvůrců, to je pro mě něco tak zaostalé, společensky to je…
Jsem na sto procent přesvědčený, že toto je oblast, ve které je kyberšikana v plenkách. Kde určité věci, který třeba v televizi byly přijatelné, jako plácání po zadku a sexistické narážky na ženské, ještě v devadesátých letech, ještě v roce 2005. A dnes generace, co vyrůstá, na to kouká ze záznamů, že něco bylo odvysílatelný, a říkají: „To není možné, že toto prošlo.“ Myslím, že tímto způsobem se teď pohybují emoce po internetu. Že věci, které se tam teď dějí a jsou možné, jako třeba anonymně vyhejtit lidi urážlivým, atakujícím způsobem a odejít coby anonymní tvor, je extrémně společenský nevyspělé. Je jenom otázka času, kdy na to budeme koukat a říkat: „To fakt šlo? Jít si sednout k počítači a někoho poslat takovýmto způsobem do prdele a takto vyhrožovat? Takto to je v pořádku? To jde?“ No, nic. Říkám, rozvášnil bych se na dlouho na to pohrdání…
Emma Smetana: Strašně miluju ten úvod odpovědi, který zní, že na to neodpovíš, a potom přišel jenom půlhodinový monolog milujícího muže.
Jordan Haj: Ale to není jenom milujícího muže, ale člověka, co se zabývá sám tvorbou, společností jako takovou. Protože věci, co já dělám ze sta procent, jdou dřív nebo později ven. Nedělám věci do šuplíku a věci, co nikdo nevidí. Skládám písničky, točím klipy, dělám reklamy, hraju, a to jsou všechno věci, kde jsem podepsaný pod tvorbou. Takže ano, jsem úplně target ze všech stran. A ač se mi to nikdy nestalo, tak mi připadá, že to, že se tyto věci můžou dít a jak se můžou dít, o nás vypovídá úplně ty nejhorší společenské věci. I o tom, jak fungujeme, jsme nevyspělí, pozadu, jak určitý druh agrese nedokážeme zpacifikovat. To je k zblití a je to smutné.
Děkujeme za ten názor. Máme tady už dost negativního. Ale když dojde na sebevyjádření umělce v pozitivním slova smyslu, tak je to samozřejmě hudba. Co vás teďka čeká? Prý se dotknete Vánoc.
Emma Smetana: Zrovna jsme dorazili z natáčení Show Jana Krause, kde jsme odehráli živou podobu nového singlu. Bude to náš duet, první v češtině. Je to vánoční píseň, první co letos vyjde, protože ji vydáme už v říjnu.
Jordan Haj: (smích) To je pravda.
Emma Smetana: A bude to vánoční hate song, murder ballad nebo jak jsme si to…?
Jordan Haj: Musím ještě prostudovat, jestli to říkám správně. Je žánr, co se jmenuje murder ballad. Třeba Nick Cave a Kylie Minogue mají Where the Wild Roses Grow. A toto rozhodně do tohoto žánru spadá. Je to vyznání lásky textařskou podobou. Přinejmenším podobou toho, že si lidi navzájem říkají, co by si měli navzájem nadělit pod stromeček. Jsou to střelné zbraně a bodné zbraně, říká se i řezné zbraně. A jsou to různé způsoby, jak se navzájem zabít. Je to metafora vztahů v nějaké vyhrocené fázi.
Emma Smetana: Nezaznamenali jsme, že by byl někde vánoční hate song. Vždycky jsou zářivé, přešťastné vánoční songy utopického rázu. A jelikož si myslíme, že kdekdo prožívá tyto svátky v napětí, frustraci nebo ne úplně v nejveselejších pocitech, tak by je mohla rozveselit takováto písnička o tom, že vyhrocenost má různé podoby. Vtipná není, ale jmenuje se Šťastný a veselý.
Jordan Haj:: Dovedu si představit, když to vezmu jako posluchač, že jedu, je ta hnusná zima–nezima před Vánocema, kdy jenom strašně mrzne, ale nesněží, jsem v zácpě, nemám dárky a je dvacátého třetího a všichni mí milovaní na mě řvou po telefonu, co jsem nestihl, jak to nestíháme, kdo přijde a koho nechtějí doma u sebe potkat. Zažil jsem to několikrát a hodně takových lidí potkávám po městě, jak na poslední chvíli shání dárky a nemají z toho nemají žádnou radost. Tak si říkám, že kdyby mi najednou v autě zazněla tady ta písnička s tímto textem, tak by mi to vykouzlilo přinejmenším úsměv na tváři. A pak bych se třeba zhroutil, vystoupil z auta a běžel do lesa a svlékl se donaha, nebo nevím. Ale myslím, že to je písnička o zoufalství ve vánočním duchu.
Pro lidi, kteří by se skutečně chtěli naživo přesvědčit o tom, jestli jste tak arogantní, nebo ne, je možnost ve fóru Karlín.
Jordan Haj: Ona není arogantní. Počkej, to mě zase neber za slova. To jsem neřekl. Ona působí úplně takhle.
Emma Smetana: Tak ty nabízíš titulky úplně takhle.
Jordan Haj: Já vím, nabízím titulky. Ona působí arogantně, ale ve skutečnosti není. Opravdu arogantní je tady ten sympaťák ve skutečnosti (ukazuje se smíchem na sebe – pozn. red.) Já opravdu jsem husy nepásl s těmi lidmi, co píší hnusné komentáře, a fakt vůči nim cítím velký… (vyplázne jazyk)
Emma Smetana: Ten Karlín bude 4. listopadu, bude tam předskakovat opravdu arogantní rokenrolová superstar Laser Viking.
Jordan Haj: To je arogantní! Toho strašně doporučuji.
Emma Smetana: Strašně se těším na to, že tam on sám bude před čtyřmi tisíci lidmi předkapelovat.
Jordan Haj: Ale to on dá úplně nádherně.
Emma Smetana: Nejlíp to dá. Pak tam budeme mít hosty. Jirku Buriana, což je náš úplně první producent, spolupracovník. Bude tam NobodyListen, ten bude mít speciální set, i s námi společný. Bude tam host Adonxs. A bude to náš největší koncert, co jsme kdy měli. Myslím, že si nic podobného brzo nezopakujeme. Strašně nám na tom záleží. Takže se mi o tom mluví stejně obtížně jako o hloubce naší lásky. Protože já se s tím budím a usínám, s myšlenkou na Fórum Karlín a na 4. listopad zhruba od prosince loňského roku a je to ten highlight roku 2023 pro nás.
Jordan Haj: Zase trošku sebevědoměji, ale pořád ještě fakticky. Pravděpodobnost, že to naplníme důstojným způsobem a že tam bude nějaká podoba full house, je docela velká, takže se rozhodně nabízí. Naše manažerka navrhne to samé, co navrhla po Roxy, abychom šli zase o krok výš. Tak vznikl nápad na Forum Karlín. A to znamená, že po Fóru Karlín nás určitě čeká něco jako O2 Aréna. A po O2 Aréně nás určitě čeká něco jako Eden a potom nás čeká Marek Ztracený, což je, myslím, deset Edenů za sebou. (smích)
Emma Smetana: Tak určitě.
Jordan Haj: Pokud věci fungují pořád takhle, což by měly, není to o tom. Ale my jsme pořád lepší a lepší.
Emma Smetana: Bychom si mohli udělat pracovní přestávku. Já jsem na tom teď tak, že bych ji uvítala. (smích)
Jordan Haj: Neříkám, že příští rok hned bude Eden. Říkám, že příští rok může být O2 Aréna, pak pohodu a pak může být Eden.
Emma Smetana: Nemyslím si. Přijďte do Fóra 4. listopadu, pohádáme se až potom. (smích)
Jordan Haj: Dobře, ale myslím si, že není od věci mířit výš.
17. června 2022 |
