24°C
Ve snímku jsou tři velké erotické scény. Byly podle vás nutné?
„Samozřejmě. Obě hlavní hrdinky mají milostné scény se svými partnery. Hana s nacistickým konstruktérem a majitelka domu Liesel se svým mužem. Tyto dvě scény se prolínají a ukazují, že obě ženy při aktu myslí jedna na druhou. Spoustu let jsou do sebe zamilované, ale čas i události doby je od sebe oddělily. Když se potkávají, mohou uskutečnit to, k čemu neměly příležitost a možná ani odvahu. Jejich vztah nachází i milostné naplnění.“
Jak se vám takové intimnosti režírují?
„Pro mě je hlavně důležité, aby se erotická scéna točila, až když se ti lidi, kteří ji mají hrát, znali a měli za sebou odehrané jiné obtížné pasáže. Scénu mezi hlavními představitelkami jsme naplánovali až na závěr.“
Atmosféru filmu dotváří vila. Bylo náročné domluvit natáčení v památce UNESCO?
„Byl to husarský kousek producenta Rudolfa Biermana. Ten dům je mimořádný. Lidé tam na prohlídku čekají půl roku. Někteří diváci mi říkali, že šli na Skleněný pokoj do kina jenom proto, aby viděli stavbu samotnou. Mým úkolem jako filmaře bylo tomu architektonickému skvostu neublížit.“
Kvůli tomu jste tam museli položit i vlastní ochrannou podlahu?
„Ano. Ta původní je z jednoho kusu a je moc vzácná, takže jsme museli vymyslet, jak ji nepoškodit. Pokryli jsme ji tedy novou krytinou z více dílů. Navíc i nábytek jsme nechali vyrábět, protože jsme nemohli použít tamější křeslo, které stojí 250 tisíc eur, tedy v přepočtu 6,5 milionů korun.“
Kolik času jste ve vile strávil?
„Asi čtyři měsíce trvaly mé přípravy, ale natáčecích dnů bylo zhruba 30. Film začíná ve 20. letech a končí v roce 1968, což obnášelo to, že jsme měli tu hlavní místnost rozdělenou na několik období.“
To muselo být organizačně náročné…
„Bylo. Navíc jsme měli mezinárodní obsazení. Zahraniční herci, s nimiž jsem pracoval, byli velmi vytížení. Například představitel hlavní mužské role, dánský herec Claes Bang, točil dva filmy zároveň a americký producent ho poslal letadlem za námi, jenomže omylem do jiné země. Do Dánska.“
Co jste pak dělali?
„Jednalo se o kostýmní zkoušku, takže jsme našli dvojníka, který měl stejné míry jako on.“
Pracujete raději se zahraničními herci?
„Snažím se pro role vždy najít co nejzajímavější osobnosti. Už před pěti lety padlo rozhodnutí, že budeme film natáčet v angličtině, a až později jsem se dozvěděl, že by to jinak ani nešlo, protože součástí práv na zfilmování knihy bylo, že herci musí mluvit anglicky.“
Takže jste vybíral z českých herců ty, kteří ovládají skvěle cizí jazyk?
„Ano, to byla jedna z věcí, která byla potřeba. Ve filmu se tak objeví z českých herců Martin Hofmann, Karel Dobrý či Karel Roden.“
Karel Roden hraje roli architekta...
„Ano. Přemýšleli jsme, jak ho pojmout. Je to přece ten, co vytváří pro jiné nové světy. Zajímá ho, kdo jsou lidi, kteří v jeho výtvoru budou žít, a zda se k nim takový domov bude hodit.“
Přistupujete ke každému herci jinak?
„Snažím se, aby mi herec důvěřoval. Zahraniční herci se často ptají na detaily své postavy. Musím tedy mít komplexní přehled o všech rolích, a zároveň nesmím jejich představitele zahlcovat zbytečnostmi.“
Film stál 80 milionů. Jaké to je pro režiséra mít tolik peněz na film?
„Ono to zní honosně, ale pro takovýto film to není moc. Točili jsme podle knížky, která je přeložena do 22 jazyků, měli jsem zahraniční herce, film půjde do kin v Belgii a Holandsku. Navíc pracuji ještě s jedním týmem, který natáčí věci jako hrnek, lampu, pohled z okna, zkrátka záběry na dotvoření atmosféry. Průměrně v Česku stojí film tolik, jako je v Hollywoodu rozpočet na tento druhý tým.“
Vila Tugendhat
Ojedinělé funkcionalistické dílo německého architekta Ludwiga Miese van den Rohe, který v roce 1928 vypracoval návrh stavby na zakázku manželů Grety Tugendhatové a Fritze Tugendhata. Stavba přišla na pět milionů prvorepublikových Kč. Za tu cenu se dalo postavit 30 běžných rodinných domů.
