Duo Jan Prušinovský a scenárista Petr Kolečko se společně zapsalo především Okresním přeborem. A s méně silným, pořád ale spíš příznivým ohlasem se vrátilo s Čtvrtou hvězdou. Prušinovský krom toho kriticky zaujal snímkem Kobry a užovky a Kolečko trhal rekordy v návštěvnosti s Padesátkou Vojtěcha Kotka.
Nyní se společně vrací se šestidílnou komicko-satirickou-pohádkovou sérií České televize Trpaslík. Tvůrci vyjádřili přání, aby divák k jejich novému projektu přišel s čistou hlavou a pokud možno neznal ani jeho výchozí premisu, což recenzi celého seriálu nezbývá než narušit. Pokud chce čtenář tento záměr respektovat a raději se na Trpaslíka nejprve podívat, byl nyní varován.
Od sebe pro sebe
Tvůrčí duo se bohužel nevrací v plné síle. Nebo přesněji jeho plná síla udeřila a zcela minula cíl. Trpaslík má v sobě všechny trademarky spolupráce Prušinovský-Kolečko, ale vychází jako komedie, satira a případně i jako pohádka naprázdno. Těžko říct, komu má být vlastně určen.
Sleduje příběh „obyčejné nymburské rodiny“ a jejího okolí, jak přijde do styku s kouzelným sádrovým trpaslíkem, který každému člověku splní jedno přání. Na první pohled se tedy zdá, že se zde každý najde – děti i dospělí, ženy i muži, bohatí i chudí tu mají svého zástupce se svým jedním přáním. Žánrově se mísí pohádka i rozpustilá satira. V čem je tedy problém?
Předně: postavy nejsou obrazem lidí, ale pouhými nehmotnými karikaturami. Kolečko s Prušinovským netvoří své zkratky na základě existujících typů lidí, ale předsudků až odsudků vůči nim. Nejpatrněji u nejmladších postav, patnáctiletého syna poslouchajícího hip hop devadesátých let a roztleskávaček stylizujících se do Britney Spears. Zde už zmizela jakákoliv spojitost teenagerů s jejich dnešními předobrazy.
I další figurky jako frustrovaný a nudný otec (Michal Suchánek) a nenaplněná matka (Marika Procházková) jsou vágní a nekonkrétní. Jsou v lepší formě než nejmladší generace, ale stále ještě jako by nedýchali. Jenže parodie je vtipná a účinná jen tehdy, když se vztahuje k něčemu opravdovému.
Není nic platné, že je zde tak výrazná škála postav, když se dané demografie ve svém zpodobnění nenajdou. Neuvidí reflexi sebe, ale jen další řadu povrchních klišé o sobě, s nimiž se dostatečně setkávají už v realitě. Pro patnáctiletého kluka, který má přitom v Trpaslíkovi silnou dějovou linii napsanou "na tělo", bude jeho sledování asi jako jet za babičkou a poslouchat od ní, jak by zakázala všechny ty internety, protože celá jeho generace jsou lotři. A v menší míře tohle odcizení prostupuje takřka celý seriál.
Nebude náhoda, že nejživěji, a tedy nejvtipněji v celém seriálu působí bohatý strýček podnikatel (Martin Hofman) – svým věkem, pohlavím i materiálním zajištěním má nejblíž k oběma scenáristům, jeho chování si tedy i přes stylizaci do záporáka zachovává určitou uvěřitelnost a přesvědčivost.
Tvůrci překvapivě postrádají empatii – nedaří se jim trefit do ničeho, co se nepodobá jim samotným. Seriál si tedy nejspíš užijí pouze diváci se stejným vnitřním nastavením, jaké mají oni. Což je víc než "nic", ale těžko říct, jestli "dost".
Bezpečně kontroverzní
Další problém s nejasným určením publika tkví v tom, že Trpaslík rozhodně není vhodný pro děti. Při macourkovské stylizaci podstatné části děje byl přitom dost možná záměr, aby se mohla dívat celá rodina. Pokud by tomu tak mělo být, dalo by se mluvit o řadě přinejmenším kontroverzních voleb.
Lidé mluví vulgárně a dorazí i evergreen českého filmu, "legrační znásilnění". Jak je železným pravidlem ve scénářích Petra Kolečka, jsou všechny postavy zlé, sobecké a velmi hloupé. Většina z nich neprojde žádným vývojem a nedojde nápravy. Nakonec se sice řekne, že lidé by se k sobě měli chovat lépe a neměli by být sobečtí, nicméně seriál skončí dřív, než se tahle teorie nějak aplikuje.
Jde ale o kontroverzi skrze sprosté vtipy, jednorázové provokace a bezstarostnou zkaženost postav, nikdy ve volbě témat. Ve všem, v čem by mohl scénář tnout do živého, naopak ucukává.
Mladík si například přeje, aby se stal černochem po vzoru jeho oblíbených raperů, což se mu vyplní, a po zbytek seriálu se setkává s negativní i pozitivní diskriminací "nymburských buranů". Jde o typickou ukázku toho, jak potenciálně ožehavý motiv zahrát do autu. Černoši jako téma nejsou v Česku příliš kontroverzní a nespojuje se s nimi mnoho negativních stereotypů. Předsudky Nymburčanů jsou založené na tom, že černochy znají jen z televize (jde přitom o nesmyslnou premisu nejen proto, že v realitě je hned ve vedlejším městečku česká jazyková přípravka pro studenty často právě černé pleti) a jsou spíš roztomile popletení než aktivně nespravedliví.
Kdyby chtěli tvůrci český rasismus a xenofobii nakousnout poctivě, změnili by hrdinu v Araba nebo cikána, tedy příslušníka skupiny lidí, kteří se v Česku v současné době opravdu setkávají se silně negativními předsudky, které jim brání ve spokojeném životě. Konkrétně romských raperů existuje dost a bylo by rozhodně přesvědčivější, kdyby si hrdina idealizoval je než "dědy" Eminema a Dr. Dreho. Jenže to by pak začal Trpaslík o něčem být.
A on nechce. Jeho humor zůstává povrchní a založený na jednorázových gazích, jeho poselství pro jistotu utíká k pohádce, aby mohlo být co nejbanálnější a vlastně nepoužitelné. Proto je Trpaslík nejlepší ve chvílích, kdy herci jako Suchánek a Nárožný vytáhnou zcela bezkontextový vtip, grimasu, nebo když poslední epizoda uhne k parodii jistého hororového subžánru.
Problém spočívá buď v tom, že sem Trpaslík uhnul, nebo naopak, že to nedělá dost důsledně a otevírá mnohem víc témat a motivů, než kolika se plánuje a zvládne věnovat.
U tvůrce jako Prušinovský, který Kobrami a užovkami, ale i Okresním přeborem dokázal, že má ambici na "víc", rozhodně mrzí, že na jeho nejnovějším počinu se vyplatí leda čekat, kdy herec vypadne z role a udělá na chvíli srandu.
Hodnocení: 40 %
