Krásné je žít, to je název nového dokumentu o Felixovi Slováčkovi, vašem tatínkovi. Jak jste na něm vy osobně participovala?
Na to se mě dnes všichni ptají a já odpovídám, že vlastně vůbec nevím! Já si to prostě bohužel nepamatuji. V té době jsem dokončovala desku a měla jsem tolik starostí kolem, a to i v osobním životě, že jsem asi měla nějakou mlhu (smích). Vůbec si nepamatuji, že jsem to natáčela. Matně si vzpomínám, že něco u nás doma proběhlo, nějaký rozhovor. Ale pro mě to bude stejné překvapení, jako pro všechny ostatní. Slyšela jsem na to zatím ale jen samou chválu.
Už jako malá holka jste byla zvyklá na to, že k vám domů chodily legendy české muziky. Čekáte, že je v tom dokumentu o vašem tátovi něco, co ještě nevíte?
Já doufám, že mě nemá co překvapit. Každopádně věřím, že pokud jsou součástí dokumentu rozhovory, tak o něm jeho přátelé budou mluvit hezky a budou mluvit pravdu. Myslím, že táta je skvělý člověk. Určitě bude hezké poslouchat o něm vyprávění od jeho přátel. Alespoň mě by to tedy dojalo, kdybych něco takového slyšela od svých kamarádů.
Vypustila jste do světa tu už zmiňovanou desku, všechny songy jsou venku. Jak se všem těm písničkám i vám daří?
Mně se daří krásně a písničkám se daří ještě krásněji. Vůbec jsme nečekali, že ta deska bude mít tak hezkou odezvu. Tu naší fanouškovskou základnu to podle mě velmi posílilo. Vzhledem k tomu, že to už je nějaký půlrok od vydání a stále mi chodí poptávky na to, ať pošlu desku, nebo kde kromě Spotify si je možné ji poslechnout, tak vidím, že odezvu má. Osudová je pro mě opravdu osudovou. Myslím, že se to povedlo a doufám, že zaujmeme i další posluchače na našich koncertech.
Když zhasnou objektivy kamer, kde je vaše komfortní zóna a kdo je vaší psychickou podporou? Přítel? Nebo bratr Felix Slováček mladší?
Řekl jste to úplně přesně. Je to můj přítel, brácha, přátelé, pejsek, to je moje komfortní zóna. Je to tam, kde bydlím, v mojí posteli, v mém klidu. V mém bordelu (smích), na chalupě a na místech, kde se cítím dobře. Což může být třeba i u rodičů mého přítele a podobně. Je to spousta míst, kde jsem si vytvořila jakýsi další domov.
Instagram je pro vás momentálně fajn platforma, která vám přináší i něco pozitivního, nebo je to teď spíš toxické místo?
Hezká otázka. Je to pro mě asi obojí. Snažím se tam být pro lidi, abych jim předávala pořád to své poselství. Řekla jsem si, že to bude takové moje poslání. Ale zároveň je to pro mě velmi toxické místo. Už jen z toho důvodu, že cokoliv tam sdílím, tak z toho vzniká strašná přehršel článků. Přijde mi to už bezohledné. Já to chápu, že se to dobře čte. Ale na začátku jsem prosila o shovívavost a žádná nepřišla – což mě trošku mrzí.
Měla jsem s tím počítat hned, že ten sešup kolem toho, že se mi nemoc vrátila, bude velký. Ale upřímně jsem nečekala, že se to bude držet takhle dlouho. Jsem tam teď i méně aktivní, protože mě nebaví to, že cokoliv tam řeknu... Pro mě jsou sociální sítě prioritně zábava. Teď nemám pocit v tom sdílení svobody. Doufám, že to zase brzo přejde a budu moct se svými fanoušky sdílet zase i takový ten běžný život.
Mně na to umřel ten a ten. Slováčková radí, co neříkat nemocným s rakovinou |
Přemýšlela jste někdy o vlastní knize, kde sepíšete všechny svoje pocity a to, co jste prožila?
Přemýšlím o tom s mojí kamarádkou, která píše. Že bychom něco takového charitativního udělali. Aby to bylo třeba ku pomoci nějaké organizaci, která se zabývá touto nemocí. Ale obecně mi připadá, že nemám takový život, že by o tom musela vzniknout kniha. Chceme spíše najít nějaké vtipné odlehčené povídání, pravděpodobně i trošičku černý humor, protože ten mi je velmi blízký. Pokud kniha jednou vznikne, chci, aby zisk z prodeje šel pro nějakou nadaci. Já si ani nedokážu představit, že bych si za to měla brát nějaké peníze. Nějaký chudák bude po večerech číst o mně, to je příšerná představa (smích). Radši zůstanu u té zpěvačky.
