Jak si udržet zdravý vztah, když jsou všude kolem nástrahy moderního světa jako Instagram a podobně?
Barbora: Asi trávit spolu čas. Ale opravdu ho spolu trávit a být oba přítomní a ne na mobilu, nebo koukat na televizi.
Albert: Mít na sebe čas. Třeba čas u televize pro nás není kvalitní čas, my ji nejradši vypneme a jenom na sebe koukáme. (úsměv) A vždycky z toho něco vznikne. Buď si popovídáme třeba dlouho o různých věcech, anebo vymyslíme, co budeme dělat a jdeme někam ven.
Takže na filmy a seriály vás neužije?
Albert: A tak seriály…
Barbora: Já ráda koukám na seriály, ale musím sama, protože Albert je asi jediný člověk, který vůbec nekouká na nic. Takže taková anomálie. (smích)
Albert: Já beru filmy strašně vážně. Vím, že to není realita, ale trošku si to jako myslím. Takže se do toho filmu úplně ponořím. Mám rád, když mě Bára vytáhne do kina. To je pro mě úplně zážitek, pak z toho žiju několik měsíců. Nejsem typ člověka, který sleduje třeba pět filmů měsíčně. To ne.
Jste ten typ manžela tak trošku rarášek? Když váš protějšek kouká na něco, tak ji u toho zlobíte?
Albert: Jo, jsem takový ten rarášek. Samozřejmě, když Bára kouká na něco, o čem si myslím svoje, tak přijdu jako rarášek a začnu ji vyrušovat.
Barbora: Dává najevo, že bych měla přestat. (smích)
Albert: A říkám si o pozornost. Ale když vím, že kouká na něco, co pro ni má význam a co ji třeba baví, tak ji samozřejmě nechám. Ale! Nechal jsem se zlákat a přidal jsem se k dokumentu o Davidu Beckhamovi.
Barbora: To je pravda.
Albert: To se mi líbilo hodně, jak dával góly.
Jak moc času se u vás doma poslouchá muzika a kolik hodin z toho třeba věnujete vinylům?
Albert: My jsme měli vinyl v Praze tři roky, co jsme bydleli na Vinohradech. To jsem měl hrozně rád. Dostal jsem desku Maca Millera od Báry z New Yorku, když tam byla. Mám desky od našich, staré vinyly z Třince. Mám to hodně rád. Ale teď je bohužel gramofon ve sklepě, protože byt se pronajal a teď trávíme hodně času v Portugalsku. Vlastně jsme se tam částečně přestěhovali, dá se říct. Takže teď gramofon není.
S těžkým srdcem se opouští Vinohrady?
Barbora: Já jsem byla ráda, popravdě. Vinohrady jsou super a je tam všechno dostupné, ale uvědomila jsme si, že nejsem zas tak městský typ člověka. Jsem radši někde blíž přírodě. Takže mně se opouštěly dobře. Ale ráda se tam vracím. Vždycky na den si udělat takový výlet a zajít do všech kaváren oblíbených a tak.
Albert: Vždycky, když jsem v Praze, tak se stejně pohybuju kolem toho našeho bývalého bytu. Tam zaparkuju a chodím kolem, protože jsme tam ty tři roky byli, tak tě to tam pořád táhne.
A kde byste rádi žili natrvalo?
Albert: Vůbec nevím.
Barbora: Za mě někde v přírodě. Blízko přírody, ideálně u oceánu. Aspoň částečně. Protože už si nedokážu představit život bez surfování a bez oceánu.
Albert: Máme rádi vlny.
Barbora: Máme rádi vlny. A příroda je pro mě asi zásadní.
Když máte rádi tolik přírodu a jste oba zcestovalí, nepřijde vám, že jsou tady na nás v Evropě až příliš přísní? Mají na nás hrozné nároky, abychom omezili náš standard, nemluvím teď jen o ekologických autech, ale i o tom, že máme papírová brčka a potom, když vycestujete do Asie, tak tam se to vůbec neřeší.
Albert: Těžko říct. Omezení typu elektrická auta? Pozoruju to a říkám si, že jestli to pro někoho má smysl, tak to asi dělají. Ale co se týče ekologie, tak vždycky, když to jde a můžu nahradit plastové brčko papírovým, tak bych to udělal. Místa jako Bali, kde teď Bára byla, tam vidíš, že plastů tam je hromada a je to škoda.
Barbora: No. Já mám teď srovnání, protože jsem byla měsíc v Thajsku. Je to opravdu znát. Tam třídění odpadu vlastně neexistuje a člověk jde do moře a vedle něj plave často plastová láhev. Takže osobně jsem ráda za to, že se to v Evropě víc řeší. A třeba v Portugalsku odpadky na pláži nebo v moři? To se nevidí. Podle mě cokoliv, co se týká omezení jakéhokoliv odpadu, je pozitivní.
5. srpna 2021 |
