21°C
Na obálce knižní novinky Sedm let v Africe jste na fotce s královskou korunou. Jak ale můžete být synem krále, když je Nigérie republika?
Nigérie, nejlidnatější stát Afriky se 190 miliony obyvatel, je federací 36 států. Každý stát má civilní vládu, vedle toho tam ale všude přetrvává moc tradičních vládců. Tatínek byl jedním z nich.
A vy jste to jako kluk vůbec netušil.
Ano, až do mého setkání s otcem v roce 1991 jsem nevěděl, jak významný je. Táta s mámou se seznámili v sedmdesátých letech v ukrajinském Kyjevě. Táta tam na univerzitě studoval mezinárodní vztahy, maminka filozofii. Když se zamilovali a vzali, vyvolalo to u Sovětů nevoli. Ne kvůli barvě pleti ženicha, ale protože máma byla ze socialistického Československa a táta z africké Nigérie, tedy země, která původně patřila do britského impéria. Nelíbilo se to ani českým úřadům. Když se mnou maminka přijela do rodného Bruntálu, zjistila, že otce za ní nepustí. Snažil se několikrát, ale marně. Jejich vztah proto skončil rozvodem na dálku.
Jak se vám v Československu žilo?
Byl jsem od pohledu jiný než ostatní, takže jsem si připadal dost osamělý. Ale vcelku jsem si nemohl stěžovat.
A táta? Nezapomněl na vás?
Dvakrát do roka nám od něj přišel dopis se lvy a žirafami. A vždy v něm byla i kartička pro mě. V ruštině. A jakmile došlo v Československu k sametové revoluci, pozval mě za sebou do Afriky.
Jak vás přivítal?
Poslali jsme mu telegram, ten ale nedošel. Takže jsem vystoupil v dvacetimilionovém Lagosu, a nikdo mě nečekal. Naštěstí mi pomohl soused z letadla, nechal mě u své rodiny přespat a zařídil mi, abych mohl odjet za otcem. Štěstí bylo, že tatínek byl poměrně známou osobností, jinak jsem mohl skončit někde uprostřed slumu.
Jak vás nadchla Afrika?
Vůbec ne. Jel jsem tam s představou, že je to západ, něco takového, jako jsem já puberťák nadšeně sledoval v seriálu Beverly Hills. Večer po příletu to ještě šlo, viděl jsem samé neony a světla, projeli jsme výstavní centrum města. Zato když ráno vyšlo sluníčko a jeli jsme za otcem, to jsem byl v naprostém šoku. Na ulicích žebráci, nazí invalidi, rezavé boudy z plechu, všudypřítomné odpadky.
U táty to ale asi takhle nevypadalo…
To ne, otec byl nejen král, ale i velitel policie tří nigerijských států, ve kterých žije zhruba 15 milionů lidí. Žil ve velkolepé rezidenci, měl limuzínu, služebního řidiče. Na africké poměry to byl velký pán, velmož.
Jak vás přivítal?
S opravdu velkým pohnutím. Nejen proto, že jsem jeho syn. Já jsem byl navíc akpan, prvorozený! To, že jsem navíc bílý míšenec, že moje matka byla bílá, mu dodalo moc a prestiž. Roky mi pak říkali akpan mbakarra, tedy bílý akpan.
Takže jste zaujal své místo u »jeho dvora«?
Ne, takhle to tam nechodí. Král je spíše něco jako smírčí soudce, navíc to hlavní, co určovalo tátovo postavení, bylo to, že ho uznávali jako policejního generála. Policista byl drsný a velmi obávaný. Měl spoustu mocných přátel, ale i nepřátel. To všechno se odráželo v tom, jak tam jeho rodina žila.
Měl táta i jiné manželky?
Ano, z jeho postavení dokonce vyplývalo, že mohl mít i několik žen současně. Většinou se to u takových velmožů praktikovalo tak, že každá z žen měla svůj dům, svoji domácnost, a jejich muž je tam navštěvoval. V době, kdy jsem za ním přijel, se ale věnoval hlavně své nejmladší manželce. S tou jsem pak měl bohužel velké potíže.
Proč?
Za tátova života to ještě šlo, ale po jeho smrti mě začala nenávidět. Stal jsem se totiž hlavou rodiny! Když táta zemřel, bylo mou povinností jako akpana zajistit celou jeho rodinu. Mám osm sourozenců, většina z nich tehdy ještě chodila do školy. Jenže mladá vdova si dobře uvědomovala, že ztrácí své postavení, a pokusila se většinu dědictví získat pro sebe. Prostě ukrást. To byla doba, kdy mi šlo o život.
Jak jste to řešil?
Byl to tvrdý soudní boj a někdy i fyzické střety s jejími spojenci. Šlo o hodně, například i o ropu. Naštěstí jsme vyhráli a dáma se musela stáhnout.
Nenutila vás africká rodina ve vašem novém postavení k nějakému panovnickému, dohodnutému sňatku?
Nedal jsem se. Ve hře byla i teoretická možnost, že bych si vzal svou mladou macechu. To jsem ale díky své české výchově nevydýchal. Já si chci své manželky vybírat normálně a sám.
Nějakou dobu byla vaší partnerkou moderátorka a herečka Lejla Abbasová (39). Jak jste se dali dohromady?
Já jsem měl vždy trochu pocit, že nikam nepatřím. V Čechách mě brali jako černocha, v Nigérii jsem moc bílý. Lejla, která je také míšenka, měla podobný osud. To nás spojilo. Bohužel to ale nevydrželo – oba jsme měli moc práce a moc věcí k řešení.
Dnes už ten pocit, že nikam nepatříte, nemáte?
Už je to lepší. Zamiloval jsem se, Nigérii jsem opustil a usadil jsem se ve Španělsku. Začal jsem podnikat v realitách a baví mě to. A hlavně tady, na evropském jihu, je docela běžné, že někdo vypadá jako já. Nepřipadám si už výjimečný.
