Vaše typické dredy jsou minulostí. Jaké bylo první ráno, když jste se probudil bez nich?
Zhruba pět dní jsem se na sebe nemohl dívat. (smích) Bylo to šílené. Omládl jsem asi o pět let. Ale musím říct, že ten pocit, prohrábnout si po tolika letech vlasy, byl nádherný.
Co vaše fanynky? Nebyl to pro ně šok?
Paradoxně cítím u fanynek velkou úlevu. Mám pocit, že se to opravdu líbilo snad jenom mně. Ale fakt jsem si na to strašně zvyknul, ale s vydáním první desky, jsem cítil, že prostě musím.
Vojtěch Drahokoupil (2021)
Dredů jste se prý vzdal symbolicky na počest uzavření první kapitoly vašeho života.
Je to tak. Album Pocity, které jsem vydal 1. prosince je souhrn mých pocitů, které jsem za ty roky nastřádal. Ať už dobrých, nebo špatných. Cítil jsem, že tím vypsáním se z toho končí jakési dloubání se ve vlastní minulosti a že zkrátka začíná nová kapitola. Smířil jsem se se vším a těším se, co mě čeká. Je to můj otisk, tři roky práce několika lidí, ale největší dík patří Jirkovi Vidasovovi, který společně se mnou dal tomu albu ksicht a názor, který je ojedinělý. Dal jsem do něj všechno! Opravdu. Jsem rád, že už je na světě a jsem rád za první vlnu nádherných zpráv od fanoušků, rodiny a kolegů. Mám radost, že jsme byli pochopeni.
Začínáte tedy psát kapitolu druhou. O čem by měla být? Máte sny a plány, které si hodláte plnit?
Co se týče snů a plánů, tak jsou teď jasné. Lucerna Music Bar 19. dubna, tam se pokřtí moje první album, které jsem společně s Jirkou Vidasovem napsal. Na pódiu bude 14 muzikantů, speciální host Tereza Mašková, která má se mnou jediný duet na desce Pocit. A než tohle celé začne, tak lidi zažijí neuvěřitelnou show v podání mých bratrů, nejlepších kamarádů Michala Holána a Oldy Hajlicha! Věřím, že to bude nezapomenutelný večer plný překvapení různého druhu. Všechno, co jsem doteď udělal, směřuje jen k tomuhle dni! To je momentálně můj sen a plán.
Textařka Gabriela Osvaldová kdysi prohlásila, že slova jsou jen berličkami pocitů. Souhlasil byste s ní?
Stoprocentně!
Vojtěch Drahokoupil (2023)
Pocity přímo ovlivňují lidskou psychiku, jak je na tom v současné době ta vaše? V minulosti jste se potýkal s psychickými problémy.
Naposledy jsem ataku zažil na ostrově v rámci natáčení Survivora a od té doby je to pryč. Mám odborníka, za kterým občas zajdu, ale je to spíš už jen prevence. Musím říct, že jsem rád, že ať je to cokoli, tak to teď ve mě spí a vypadá to, že se to dlouho neprobudí.
Vnímáte u sebe fakt, že křehká psychika může být však zároveň cestou k hlubokým prožitkům?
Určitě se díky tomu člověk několikrát v životě zastaví a pochopí, že to, co občas řešíme za problémy, problémy opravdu nejsou.
Kdo, nebo co vám v těžkých chvílích nejvíc pomáhá?
Rodina! Momentálně trávím hodně času s bratrem, který mi pomáhá s věcmi okolo managementu kapely a mě samotného. Někdy je toho opravdu hodně a je fajn, že na to nejsem sám. Je to super parťák, který pro to dýchá jak pro vlastní a takové spolupracovníky jen tak nenajdete. Proto bych mu rád i touto cestou vzkázal: Mám tě rád Mou!
Na vašich sociálních sítích se nedávno objevilo video z účinkování v seriálu Ordinace. O co přesně šlo?
V Ordinaci jsem měl možnost si v pár dílech zahrát, dá se říct trošku sebe. Měli jsme tam s klukama kapelu a hráli asi dva koncerty. Musím říct, že by mě to vlastně strašně bavilo i naplno, ale nevím, jak moc to jde spojit s hudebním světem. Už takhle nemám žádný soukromý život, protože ve studiu žádná holka bydlet nechce.
Umíte si ze sebe udělat legraci?
Mega! Miluju to! Naposledy třeba když jsme s Lenku Hatašovou fotili charitativní kalendář pro nadaci Anežka, kterou se svým manželem založila kolegyně a kamarádka Míša Štiková Gemrotová. Fanoušci kalendářů by si ho rozhodně neměli nechat ujít, je skutečně pozoruhodný! Například já v něm mám na hlavě ptačí hnízdo s ptáky. (smích) Fotka je nádherná! Ale byla to asi poslední kapka a náznak k tomu se nechat ostříhat.
Jak dalece se vás dotýká dnešní nelehká doba? Války se odehrávají nedaleko od nás, byl byste ochotný jít se zbraní v ruce bránit svou rodnou zemi?
Dotýká. Samozřejmě. Stejně jako všech empatických lidí. Nemyslím si, že bych zrovna byl k něčemu se zbraní v ruce, ale určitě mi to není lhostejné a dělal bych, co by bylo třeba.
