Osmadvacetiletá Anna si prošla v posledních letech velmi náročným obdobím. Mimo boje s rakovinou musela čelit mediálním přestřelkám jejích rodičů. Felix Slováček často plnil bulvár zážitky s milenkou Lucií Gelemovou, maminka Dáda Patrasová zase svými alkoholovými eskapádami.
Rakovinu předpověděl sen
Po první prodělané rakovině změnila Anička svůj přístup k životu. Návrat rakoviny ji nenapadl až do chvíle, než přišla děsivá noční můra. „V květnu se mi zdál hodně živý sen, že má táta něco s plícemi. Hned druhý den jsem mu volala, aby si co nejdřív došel na vyšetření. Díky tomu vlastně našel jednu skvělou paní doktorku, ke které jsem pak šla i já, protože mě už nějakou dobu trápil kašel. Byla jsem na všech možných prohlídkách a vždycky mi řekli, že jde o reflux. Až tahle paní doktorka přišla na to, že mám nález na plicích,” prozradila v rozhovoru pro týdeník Téma. Sympatická blondýnka zároveň přiznala, že návrat rakoviny je horší, než když nemoc přišla prvně. „Jednak už vím, co všechno to obnáší, a jednak je to prostě podruhé, finální věc. Ale věřím, že jak jsem to zvládla poprvé, zvládnu to znovu. Jenom mě strašně štve, kolik lidí, kteří moji cestu léčby sledovali, teď bude vyděšených. Dala jsem jim naději, a teď tohle. Vím, jak je psychika mocná, vím, že to zní hrozně, ale jeden z důvodů, proč jsem se bála zveřejnění, je ten, že jim přinesu zklamání,” objasnila své pocity.
Změna kariéry
Znovu vrácená nemoc v Aničce probudila hned několik otázek o jejím životě. Začala pochybovat i nad svou úspěšnou kariérou. „Napadlo mě, že mi to třeba má ukázat, abych se na zpívání a herectví, na celou uměleckou dráhu vykašlala, protože dělat tuhle profesi s mojí diagnózou je prostě nanic. Ale všechno jde. Věřím, že to nějak půjde i teď. A když ne, svět se nezboří,” přiznala myšlenky na změnu povolání.
V posledních letech si vyčistila okruh přátel, začala jinak přemýšlet a pravidelně chodit na terapie, ale i to na kompletní změnu života a myšlení nestačilo. „Krom jediné věci, kterou jsem nedokázala, a to bylo totálně omezit některé lidi. Ale to prostě nejde na sto procent. Každý máme ve svém životě někoho toxického a ne každý máme sílu nebo možnost ho vytěsnit. Takže pokud jsem předtím váhala a zamýšlela se třeba nad tím, co ohledně rakoviny v létě rozpoutal rozhovor s Jaroslavem Duškem, teď už ničemu z toho nevěřím. Je to prostě nějaké debilní rozřazení shora, nebo možná zdola. Někdo prostě hodil kostkou a určil, kdo bude nemocný a kdo zdravý. Poprvé se mnou Duškova slova opravdu rezonovala, ale teď už vůbec. Ano, občas na mě padly deprese, ale rozhodně už jsem neměla myšlenky na to, že svůj život ukončím. Od doby, co jsem skončila první léčbu, jsem žila opravdu krásný a naplněný život,” dodala na závěr.
