O tom, jaké to je být mámou ve zralém věku, píše Vendula Pizingerová blog s názvem “Máma na přechodu“, ale rodinné aktivity sdílí také na sociálních sítích. Nejen o tom promluvila dlouholetá prezidentka Nadačního fondu Kapka naděje v rozhovoru pro týdeník 5plus2.
Nedávno jste se na veletrhu módy v Brně stala modelkou, představila jste model návrháře Michaela Knota. Byla to vaše první zkušenost v takové roli?
Vůbec ne, chodím častěji, třeba pro Táňu Kovaříkovou, Beatu Rajskou a další. Vždycky mi to tedy přijde jako ulička hanby. Když jdu s nákupními taškami, tak jdu trochu jinak než na mole. Je to takové vykročení z komfortní zóny. Na druhou stranu je to pro mě změna z pracovního i rodinného života, takže já jsem si ráda vyjela do Brna na výlet.
Když už se postavíte na molo, jste tam potom jako ryba ve vodě?
Nejsem, není to moje profese. Víte, co mi dalo práce, než jsem se vůbec naučila mluvit na lidi? Sice tak vůbec nevypadám, ale jsem člověk, který se stydí. Působím, že jsem extrovert, ale v některých situacích jsem hodně introvertní.
Na přehlídce jste ale sklidila velké ovace, vy sama jste se nazvala „senior modelkou“ a šatnu jste sdílela s mladičkými holkami…
Přesně, trávila jsem večer s dvacetiletými holkami v šatně, takže super. (smích) Ale byla sranda, sice ten „obojek“, co jsem měla na krku, mě trochu škrtil, ale ve své podstatě, čím jsem starší, tím méně některé věci řeším. Byla jsem ráda, že jsem tam jela, prostě se mi chtělo. Do Brna řídila Eva Decastelo, takže i cesta byla dobrá. (smích)
Co je pro vás přirozenější oblečení – šaty, nebo tričko a rifle?
Manžel by si přál, aby to byly rifle a tričko. Navíc teď je móda úplně roztrhaných džín, to jako fakt nemáte kus kalhoty, v tom si sednete a přemýšlíte, kde vám vyteče kus stehna. Co je ale skvělé, tak se vrací móda zvonů, a to je super. Prodlouží to nohy a mohla jsem ze skříně vytáhnout zvony, které jsem na sobě hodně let neměla, a oblékla jsem je, takže jsem dost ráda.
Ale vrátím se k otázce, mám ráda kostýmy a šaty, ale protože jsem na mateřské, tak vyhrávají tepláky. A ještě jednu věc nosím moc ráda, a to plyšový medvídkový overal, který jsem dostala na Vánoce. Dokonce jsem v něm dnes ráno byla u kadeřnice. Manžel se tedy dost vyděsil, že v něm jdu ven. Ale já jsem blázen, když jsem třeba vozila Kubíka do školy, tak jsem měla kožich na pyžamu, tom krátkém kraťáskovém, k tomu holínky… Ale tatínkům se to docela líbilo. (smích)
Karel zmizel bez rozloučení a beze slova promiň, vzpomíná Pizingerová |
Jdete i se smetím namalovaná?
Ne, tedy asi spíš jak kdy, podle toho, jakou mám náladu. Myslím si, že čím je žena starší, tím víc by si měla odpustit takové to večerní líčení. Je to zbytečné a prohlubuje to více negace než pozitiva. Ale běžně lehce namalovaná chodím. U mě funguje pětiminutové líčení, dám si lehký fluid, trochu pudru a řasenku. V létě ne, to jsem pořád opálená. Ale někdy lituji toho, že se neupravuji více, když někam přijdu a všechny ženy jsou namalované, tak se cítím tak trochu méněcenně.
Chodíte na plesy?
Jistě, letos jsem byla dvakrát. Jednou soukromě s manželem na mysliveckém plese, vyhráli jsme dva bažanty a dvě lahve nějakého alkoholu a vypili spoustu zelené na baru. A podruhé pracovně s kamarádkou na Agrárním plese, který byl na Žofíně. Byl to moc krásný ples s hezkou atmosférou, měla jsem na sobě hodně odvážné šaty od Martiny Loudové Pipkové. Celý výtěžek tomboly šel ve prospěch Kapky naděje, bylo to celkem 92 tisíc, což je úžasný dárek.
Tančíte?
Ano, a když se uvolním, tak i ráda. Chodila jsem do tanečních, takže základy umím. Ale manžel netančí, takže na mysliveckém plese jsme si zatančili jeden tanec, a to ještě na písničku Jahody mražený, a tak ve tři ráno. Ale začala jsem chodit s kamarádkou na kurzy tance, je to jen pro holky. A dost se tam smějeme, když totiž stojíte proti tomu zrcadlu, vedle vás ta mladá lektorka a teď vidíte sebe… Tak si vždycky říkám, proč jsem nezačala chodit na tance před 20 lety. Ale je to každopádně super v tom, že na hodinu nemyslím na nic jiného než jak vyhodit bok, byť mi to zatím moc nejde.
Starší syn Jakub to neměl v životě jednoduché, říká Vendula Pizingerová |
Jste hodně aktivní na Instagramu, je z vás známá influencerka. Baví vás to?
Hodně lidí bere slovo influencer jako sprosté, ale vůbec si neuvědomují, že jsou za tím smlouvy a faktury. Navíc když spolupracujete s klientem, tak si nemůžete udělat fotku jen tak, jak se vám zachce. A líbí se mi také třeba věta: „To nemáš zapotřebí!“ Lidé si vůbec neuvědomují, že i já musím platit účty. Ale hlavně je to pro mě jako informační síť a funguje to. A jinak přes Instagram ráda zprostředkovávám život bez filtru. Sdílení z mého života, z cestování, toho, jak roste Josífek a tak podobně. Prostě to obyčejné, co se v životě děje.
S manželem hodně cestujete…
Cestujeme, ovšem teď byl covid a narodil se nám malej, tak jsme chvíli nikde nebyli. Pak jsem se nechala hned naočkovat a vyrazily jsme s kamarádkou do Španělka. Ale teď se chystáme v březnu do Skotska, pak nás čeká Afrika, na cestu tam bych si ráda koupila lněné oblečení. No a pak ještě letíme na Aljašku.
■ Narodila se 18. února 1972 v Praze, vlastním jménem Václava. 
|
Vyrážíte na výpravy i s Pepíčkem?
Teď ještě ne, je malý. Až mu bude kolem tří, tak bychom vyrazili někam do tepla. Malý Pepík je ale chytrý jak opice. V sedmi měsících řekl první slovo, ve dvou letech mluvil. Kubík mluvil také brzy, ale zase nechodil, toho jsme dávali na dovolené na horké kameny, aby se zvedl, ale nepomohlo to. Na dovolenou s Pepíkem bychom chtěli někdy kolem Vánoc, aby si to užil i on.
Možná se jednou potkáme v Bohnicích, jak je to náročné, říká Vendula Pizingerová |
Váš starší syn bude mít osmnáctiny, je už skutečně dospělý?
Kubovi sice bude osmnáct let, ale pořád je to dítě. Vůbec si neumím představit, že by byl samostatný. Třeba ještě dnes ráno po mně chtěl omluvenku. Je to divná doba.
Jak si Kuba s Pepíkem rozumí?
Rozumí si, ale třeba Kuba bere Pepíkovi takové ty kulaté dětské sušenky, tak ten je z toho nešťastný. Pak za mnou běhá a křičí, že mu to žerou nejen psi, ale i brácha. Jinak Pepík moc nejí, ale má rád řízky.
Máte mladšího manžela, omládla jste vedle něj?
Není to o věku, někdo je mladý i v šedesáti, někdo naopak starý ve třiceti. Mám to štěstí, že jsme naladěni na stejnou vlnu. Budu asi blázen pořád.
