„Jsem vlastně poslední žijící člověk, který vykonává aktivně profesi hlasatele,“ říká o sobě Roman Víšek, který předtáčí všechna hlášení pro svoji rozhlasovou stanici.
V roce 1989 začínal jako televizní moderátor v Československé televizi. Musel se kvůli tomu vzdát svého punkového stylu. Na obrazovce se objevoval až do roku 1998 a měl hodně fanynek. Vedle toho působil v Československém rozhlasu. Pak se vydal na čas do zahraničí a po návratu už ho české publikum mohlo znát jen podle hlasu. Mediální sláva mu ovšem nechybí.
„Já nevím, jestli mě někdo pozná. Já doufám, že ne. Přiznám se, že v této době bych populární být nechtěl. To říkám s plnou zodpovědností a vím, proč to říkám. Dříve popularita byla velmi milá a přátelská, neexistoval bulvár,“ popsal v minulosti Víšek.
Fanoušci by ho přitom mohli vídat v celé jeho kráse. Je totiž vyznavačem nudismu. „Trávím skutečně už asi 40 let v létě na nudistické pláži a v tom dospělém věku už i pomáhám občas ve stánku, kde točím pivo,“ popisuje Víšek.
Pamatuje i dobu, kdy nudistické pláže nebyly legální, ale vyloženě pronásledovaní prý nudisté u nás nebyli. „Pamatuju si 80. léta, a to vždycky byla taková hlídka někde na kraji pláže, a ti hlásili, že jede Veřejná bezpečnost, tak se všichni oblékli. Policajti přijeli, zkontrolovali, že je všechno v pořádku, a zase odjeli,“ vzpomíná.
Nudistickým plážím dává přednost i proto, že jsou situované na hezkých místech a dobře udržované. „Nudisti se o ta místa, kde se opalují a tráví hodně času, fakt moc hezky starají. Vždycky to byly ty nejhezčí pláže. Když třeba bylo někde jezero a bylo tam obojí, tedy textilní i nudistická pláž, tak ta nudistická byla většinou hezčí.“
HLASATELÉ POD LUPOU: Byl jsem hvězda jako je dnes Mareš, říká Víšek |
Postupem času nudistů ubývá. „Mladí nudisti moc nejsou,“ posteskne si. „Je prý dokázané, že mladí nejsou nudisté, protože potřebují mít na sobě značku a děsí se nahoty,“ vysvětluje.
Sám si nudistů váží proto, že jsou volnomyšlenkáři. „A řekl bych, že to je jedno z posledních míst, kde dneska zažijete opravdu partu lidí, kteří chtějí být spolu, chtějí vytvářet legraci, chtějí si vymýšlet nějakou legraci. Máme třeba půl silvestra, máme sportovní záležitosti, sportovní hry, máme sexznamku, sexeso,“ nechává Víšek nahlédnout do zákulisí této subkultury.
