Nora Sopková byla právě v Doksanech na Ústecku, kde zařizovala dekoraci pro druhou řadu amerického fantasy seriálu Carnival Row. Zrovna se stavěl interiér pro natáčení a Sopková se svým týmem na místo stěhovala nábytek a závěsy. Do toho ještě dorazili osvětlovači a všude kolem byl šílený zmatek.
Zrovna v tom největším mumraji zavrněl Sopkové v kapse mobil. Psala jí kamarádka z televize HBO a ptala se jí, jestli ví, že je nominovaná na Oscara. Kdo by si myslel, že v tu chvíli set dekoratérka všeho nechala a šla se svými kolegy úspěch oslavit, byl by na omylu. "Samozřejmě jsem aspoň zavolala svému muži, jestli už o tom taky slyšel, ale pak jsem se nadechla a hned jsem šla zase zařizovat vybavení interiéru, aby se mělo kde točit," směje se.
Nominaci na Oscara v kategorii filmový architekt dostala Sopková společně s Raem Vincentem za snímek Králíček Jojo. Ten se novozélandský režisér Taika Waititi rozhodl natočit v Česku. Kromě Prahy se filmový štáb podíval třeba do Úštěku, Lenešic, Žatce, Kytína a Dolních Beřkovic.
I když si filmový architekt Ra Vincent mohl ze zahraničí přivést vlastní tým asistentů, rozhodl se místo toho pracovat s místními. "Češi mají obecně ve filmovém světě dobré renomé a v českých městech a vesnicích je zase snadné najít architekturu, která doteď neprošla rekonstrukcí, což je ideální," vysvětluje Sopková.
Děj Králíčka Joja, který měl na konci ledna premiéru v českých kinech, se odehrává v Německu v období třetí říše. Vypráví o malém světlovlasém chlapci s přezdívkou Jojo, který kvůli svým árijským rysům dostává patřičnou výchovu v Hitlerjugend a ve volném čase si povídá se svým imaginárním kamarádem. Tím není nikdo jiný než říšský vůdce Adolf Hitler, kterého hraje sám režisér Waititi.
Jojo však později zjišťuje, že jeho matka ve svém domě ukryla židovskou dívku, a jeho víra v nacistickou ideologii dostává trhliny. Snímek tak chvílemi působí jako absurdní parodie na válečné Německo, ale zároveň se dotýká poměrně vážné otázky, co se stane, když dětskou nevinnost pokazí totalitní propaganda, a jestli z takového pokřivení vede cesta zpět.
Grotesknost scénáře výtvarnice promítla i do dekorací
"Odstup, s nímž se film dívá na historické období, které máme z jiných filmů zažité prostřednictvím ustálených klišé, podle mě nabízí divákům novou perspektivu. Film není jen o nacistickém Německu. Téma lidskosti v kontrastu s nebezpečím totalitního systému se totiž v dějinách pořád opakuje. Grotesknost a nadsázku, s nimiž Waititi ve scénáři pracuje, jsme navíc mohli promítnout i do dekorací, díky nimž jsou emotivní momenty filmu o to silnější," vyzdvihuje Sopková, čím ji Králíček Jojo zaujal.
Jejím úkolem bylo vybavit jednotlivá prostředí, v nichž se film natáčel, nejrůznějšími dekoracemi od koberců na podlahách až po tapety na stěnách. "Úzce jsem spolupracovala s architektem. Musela jsem mu podrobně odprezentovat, s jakými barevnými tóny a jakým textilem budu v dekoraci pracovat. Zároveň jsem své nápady musela sladit s kostýmovými výtvarníky, aby se třeba vzory nějakého interiéru nepotkávaly se vzory oblečení a byly naopak kontrastní a podobně," přibližuje Sopková.
Všechny tyto detaily podle ní tvůrcům i hercům výrazně napomáhají vžít se do konkrétních scén. Domácnost, v níž Jojo žije spolu se svou matkou a schovávající se Židovkou, si filmaři postavili ve studiu na Barrandově. Naprostou většinu nábytku a dobových rekvizit, kterými byla vybavená, pak tvořily originály. "Původní věci jsme museli restaurovat a přečalounit," doplňuje Sopková.
"Některé vybavení, například vestavěnou šatní skříň, jsme si potom nechali na zakázku vyrobit, a to tak, aby její podoba odpovídala dobovým kusům. Výmalbou stěn a volbou barev či tvarů jsme ale docílili snové stylizace, která předlohy, z nichž jsme vycházeli, posouvala a šla ruku v ruce se scénářem a námětem," upozorňuje.
Kdyby přišla nabídka z Hollywoodu, nebránila by se
Přestože o případné nominaci na Oscara Sopková během příprav na natáčení vůbec neuvažovala, připouští, že cítila, že se dostala k projektu, který je výjimečný. "Příjemné to bylo už v tom, že nás zahraniční kolegové brali do hry. Měli jsme velkou tvůrčí svobodu a mohli jsme přicházet s vlastními nápady," usmívá se Sopková.
Oscarová nominace podle ní může přispět ke zviditelnění profese set dekoratéra, která pro veřejnost není tak známá, i když se jí v Česku zabývá mnoho šikovných lidí. Sama se v ní pohybuje už 14 let. Předtím studovala Střední uměleckoprůmyslovou školu a dále katedru nonverbálního a komediálního herectví na HAMU. Věnovala se divadlu, tanci i choreografii.
Přestože práce na už zmíněném seriálu Carnival Row jsou stále v plném proudu, kvůli oscarovému ceremoniálu, který je naplánovaný na 10. února, si Sopková volno udělá. "Momentálně si vyřizuju všechny možné dokumenty a formuláře. Dost mě překvapilo, co všechno je potřeba odbavit, abyste do Los Angeles mohli odletět," říká.
Na závěr přiznává, že není moc velká cestovatelka, ale kdyby si Oscara čistě náhodou odnesla a otevřelo jí to dveře k nějakému zajímavému projektu v Hollywoodu, tak by se nejspíš sbalila a novou životní výzvu by přijala. "Na vysněnou spolupráci se mě ale radši neptejte, ať to nezakřikneme," dodává.