Setkáváme se v zákulisí před natáčením pořadu 7 pádů Honzy Dědka. Bojíte se rozhovorů?
Tereza: Vůbec ne, jenom se teď strašně stydíme mluvit.
Ondřej: Je to takové nejméně obvyklé nastavení. Protože většinou, když jsme na jevišti, tak máme nějakou roli. Za mě je toto takové nejméně komfortní, ale těším se, samozřejmě.
Tereza: Zároveň tady panuje opravdu příjemná atmosféra, takže věřím, že i večer bude v podobném duchu.
Jste umělecký pár, v čem jste se vzájemně obohatili?
Ondřej: Úplně ve všem, samozřejmě. Mě vždycky napadnou jako první naše děti, jako takové největší obohacení. Ale jinak se obohacujeme pořád. Je to úžasný a vzácný. Dneska, to teď bude znít hrozně romanticky, ale dneska jsme třeba skládali naši novou píseň. Obohacujeme se pořád a chceme spolu tvořit. Víme, že to je velmi vzácné, že to v páru takhle jde.
Tereza: Zároveň je obohacující vždycky přicházet znovu na to, jak se dostávat do nějaké dobré harmonie. Jak právě třeba skládat tu písničku tak, aby nám to dobře šlo a nerozčilovali jsme se při tom.
Ondřej: Taky se navzájem učíme texty, to je dobrý.
Hezky jste naťukli vaše zpívání. Vedete ke zpěvu a umění i svoje děti?
Tereza: Tobiáš začal chodit do dětského pěveckého sboru Zvoneček. Myslím, že obě dvě děti rády zpívají. Františka je ještě malá, té je rok a půl. Furt si něco pobrukují.
Ondřej: I kdybychom nechtěli, tak vyluzujeme přes den tolik zvuků, hudby a zpěvu, že děti jsou tím samozřejmě úplně nasáklé.
Tereza: Ono jim bohužel nic jiného nezbývá. (smích)
To hraní je hodně po večerech, jak těžce se vám shání hlídání?
Tereza: Máme štěstí a opravdu velmi si toho vážíme. Máme báječné babičky, mojí maminku a Ondrovu maminku. Tímto je moc zdravíme a velmi jim děkujeme právě i dnes večer, kdy má náš syn páté narozeniny. Tobiášku, všechno nejlepší ti přejeme.
Ondřej: Tak právě dnes večer hlídají dokonce obě.
Tereza: Dneska se prostřídají, opravdu moc nám pomáhají, ty naše maminky.
Ondřej Rychlý se oženil. S manželkou Terezou i dětmi vyrazili na líbánky |
Dnešní doba TikToku hodně přeje archivním perlám. Když se z dnešního pohledu zamyslíte nad tvorbou Petra Rychlého, co z devadesátek je podle vás dodnes fenoménem?
Ondřej: Je pravda, že občas otevřu internet a najdu tam nějaká videa scének, které táta dělal a o kterých třeba já ani nevím a Terezka je vůbec nezná. A jsme úplně hotoví z toho, jak je to současný, nebo jak dobře to ten táta dělal. Já mám nějaké svoje oblíbené věci. Třeba když zpíval Money z filmu Kabaret.
Tereza: Nebo svíčka, já miluju tu svíčku.
Ondřej: Což je první jeho scénka v televizi, kdy v ní zhasíná svíčku. To je za mě takový fenomén. Jinak samozřejmě pořad Natočto! Na to spousta lidí naráží, ale právě jsme si nedávno říkali, že on to dělal opravdu výborně.
Mezi umělci občas není snadné, udržet si vztah. Herci mohou na sebe cokoliv hrát... Co je podle vás v tom vztahu stěžejní?
Ondřej: Stoprocentní upřímnost.
Tereza: Ano, stoprocentní upřímnost a otevřenost. Mně připadá, že když se dostaneme do nějakého stresu, nebo máme hlad, což je výborný důvod k tomu, se trošku pohádat, tak se nějak snažíme si říct „Hele, dobrý, mám jenom hlad. Pojďme to vyřešit v klidu. Krok za krokem.“ Zatím to funguje.
Ondřej: Ano, je to absolutní komunikace a důvěra. Terezka je v tomhle úžasná. Ty třeba narážíš na ten hlad, ale to jsou strašně důležité věci, že ta žena pozná, kde se nacházíme a podle toho reaguje. Terezka je v tomhle úplně perfektní. Ví, co kdy můžeme řešit a jak dlouho. A pak to jde. Ale základem je ta otevřená komunikace.
VIDEO: Petr Rychlý – Svíčka (z pořadu Šance, 1996):
