Na YouTube je ke zhlédnutí váš zbrusu nový videoklip k písničce Ráno zítřejší bude moudřejší, jehož děj se odehrává v tramvaji. Vy jste však novopečenou řidičkou, městská hromadná doprava vám asi dnes už moc neříká…
Ale říká! Bydlím v centru Prahy a většinou chodím pěšky. Ale když je potřeba, ráda sednu na tramvaj a dívám se z okna na domy a jejich fasády, koukám na lidi v ulicích a na ten život ve městě a tak. Tramvaj je zážitek.
Čím to, že jste se rozhodla naučit řídit až v tak pozdním věku?
Všichni bývalí partneři mi neustále opakovali, že řidičák není pro mě, že jsem pořád myšlenkami v oblacích, že jsem nesoustředěná a nešikovná. A já jsem si myslela, že mají pravdu a nemám na to. Omyl. Přihlásila jsem se do autoškoly, dostala jsem úžasného pana instruktora, který byl milý, hodný a trpělivý, všechno mě naučil. Už mám druhé auto a jezdím neustále a hrozně ráda.
Vraťme se ale k vašemu nejnovějšímu albu, jehož je „tramvajová“ skladba součástí. Lze ho vnímat i jako dárek k vašim kulatinám, které slavíte právě dnes?
Je to novinka, ale dárek to není. Album vyšlo už v listopadu. Plánujeme ale koncertní verzi, doplněnou dalšími muzikálovými hity a moc bych si přála je zpívat s velkým symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, tak jak je to na albu, protože to je neskutečná síla a nádhera.
Jak by měl vypadat váš ideální narozeninový den?
Hlavně mít volno. Žádná práce. Jít na dobrou snídani, sejít se s mými dcerami a kamarádkami, bavit se a smát, večer zapařit až do rána. A to taky udělám.
Které jídlo by vás v den oslavy nejvíc potěšilo? Co třeba vaše oblíbená koprovka?
Klidně. Ale aby to mělo trochu slavnostnější ráz, tak třeba nějaká asijská dobrota. Nebo řízeček. Nebo svíčková.
Když se ohlédnete zpět za svým životem, najdete v něm momenty, které byste dnes udělala jinak?
Samozřejmě. To asi každý. Jenže kdyby nebyly ty průšvihy a trápení, nepřišly by úspěchy a radosti, šla bych jinou cestou a třeba nepotkala ty pravé lidi. A možná bych si málo vážila toho dobrého, co mám. K životu prostě maléry a zklamání patří, i když si je často způsobíme sami třeba svými chybnými rozhodnutími.
Netajíte se tím, že ambice nejsou vaší silnou stránkou. Lze se však bez nich vůbec stát úspěšnou zpěvačkou?
Ambice jsem měla v dětství a mládí. Šla jsem za svým snem, sbírala zkušenosti, učila se, radovala se z prvních úspěchů, snažila se být profesionálem za každou cenu. Zažila jsem uznání, slávu, popularitu. Ale od dob, kdy mám děti, se na svou profesi dívám poněkud s nadhledem, sebe neprožívám a nijak nepřeceňuju. Showbyznys je v podstatě směšný. Tím ovšem nechci říct, že hudbu nemiluju, naopak, je to úchvatná múza a jsem vděčná, že jsem s ní svůj život spojila.
Na svém kontě máte slavné muzikálové role, mezi které patří i mytické postavy svatých žen, ať už šlo o Marii Magdalenu v Jesus Christ Superstar, Johanku z Arku nebo třeba skutečně žijící Lucrecii Borgiu, která byla pro změnu dcerou papeže. Zaznamenala jste při vtělení se do těchto postav třeba nějaký mystický zážitek?
Nevím. Nic takového mě asi úplně nepotkalo. Ale všechny ty skutečné, kdysi žijící ženy, které jsem ztvárňovala, měly hodně společného. Byly výjimečné, silné, odvážné. Obhajovaly své místo v životě, svou víru a pravdu, nebo za ni bojovaly. Všechny měly těžký nebo tragický osud, ale svým životním příběhem mě zasáhly. A každá ve mně zanechala svůj otisk navždycky.
Věříte v cosi mezi nebem a zemí? Lehce skryté tetování na vnitřní straně vašeho zápěstí možná leccos napovídá.
Věřím na spoustu věcí, a tak ráda bych se někdy dozvěděla víc. Jestli jsme ve vesmíru sami, jestli existuje posmrtný život, jestli jsem tady už někdy žila, jestli je náš osud řízen shora a ještě asi tisíc dalších věcí. Chtěla bych taky vidět některá důležitá místa na Zemi, která leccos napovídají. A to moje tetování je tajné. Málokdo ho rozluští.
Jste narozená ve znamení Vodnáře, jehož charakteristikou bývá i bohatý vnitřní svět fantazie. Jak je tomu u vás?
Můj vnitřní svět je neskutečně bohatý. Díky němu mám tak blízko k umění, a to nejen muzice, kterou jsem obklopena celý svůj život, ale taky k výtvarnému umění, filmu, fotografii, literatuře. Jsem ráda Vodnářem a to nejen jako zpěvačka a spisovatelka, ale jako člověk, který neustále sní. A nikdy nepřestanu.
Knihy máte ráda i coby čtenářka, doma jich prý máte víc, než váš byt pomalu unese. Jaký je důvod jejich shromažďování? Čtete některé opakovaně? Možnou variantou je například i půjčování si knih v knihovně.
No vidíte, o tom jsem nikdy nepřemýšlela. Knihy si kupuju neustále, a když nějakou přečtu, ukládám ji do knihovny a už se k ní nikdy nevrátím. Vyhodit bych žádnou nedokázala, to by byl zločin. Ale začnu je asi rozdávat, to je dobrý nápad. I když loučení s některými bude těžké.
Hrabal mou knihu označil za první lesbický román, říká Bára Basiková |
Jste původně vystudovaná ekonomka, dokázala byste se dnes touto profesí živit? Spravujete si sama účetnictví?
Střední ekonomická škola byl můj životní omyl! Protože mě v šestnácti nevzali na konzervatoř, rozhodla moje maminka a vybrala jako náhradu ekonomku. A aby to nebylo málo, nejdřív jsem si dala dvouletou a pak čtyřletou s maturitou. Absolvovala jsem taky státnice z těsnopisu a psaní na stroji. To je dneska k smíchu, protože to je pravěk. A dneska bych nemohla použít vůbec nic z toho, co jsem se tam naučila, protože doba výrazně pokročila vpřed. Účetnictví mi spravuje kamarádka, která má účetní firmu, já bych si na to netroufla.
Za co nejvíce utrácíte peníze? Dokážete šetřit, když je potřeba?
No právě za ty knížky! A za cestování. Taky za věci pro syna, dřív to byly hračky, dneska spíš technika a oblečení, výlety, kroužky. Ráda utrácím i za dárky pro dcery a kamarádky, ráda jim dělám překvapení a radost. Taky si ráda kupuju oblečení, kabelky, boty, jsem jenom ženská. Samozřejmě to koriguju, občas si nějaký nákup rozmyslím. A že dokážu šetřit, mi potvrdila covidová doba, najednou nebyla potřeba kupovat vůbec nic kromě jídla a drogerie, takže když člověk musí, jde to.
Díky vašim dcerám a zejména i díky mladšímu synovi máte možnost nahlédnout do světa nejmladší generace. Čím jste si v poslední době nejvíc rozšířila obzory?
Především jejich slovníkem, kámo!
24. února 2021 |
