Než se plně projevila jeho schopnost rozesmát všechny okolo, chvíli to trvalo. Jako by se svého nadání bál. „V dětství jsem býval velmi stydlivý. Pořádně jsem nedokázal ani popřát vlastnímu tatínkovi k narozeninám. Řekl jsem jen: ‚Tati…‘ a už jsem brečel. Ani učitelé mě nedonutili nahlas přednést nějakou báseň,“ vzpomínal na léta strávená na základní škole v rodné Plzni. Komediální sklony u něho propukly až na reálce, kde se konečně přestal stydět. Když na jednom bále nebojácně požádal o tanec o pět let starší Věru Ferbasovou, budoucí hereckou hvězdu, dívka ho zpražila slovy, že s dítětem netančí. Jenže mládenec se nedal a hbitě opáčil: „Promiňte, nevšiml jsem si, že jste v jiném stavu.“
I ženatý muž může být šťastný. Jen se to nesmí dozvědět manželka.
