Byl krásný letní den a já se tehdy na prázdninách v létě u babičky poprvé setkala se Simonou*. Hrozně rychle jsme si sedly. Byly jsme ještě děti, ale už tehdy jsem věděla, že naše přátelství je něco výjimečného. Během let jsme sdíleli všechno - tajemství, sny a nespočet vzpomínek. Staly jsme se jedna druhé důvěrnicemi, oporou v dobrém i zlém. Naše kamarádství se zdálo být navždycky nezničitelné.

Ale víte, jak to je – život si někdy najde způsob, jak prověřit i ta nejpevnější pouta. Což se stalo, když mi Simona poprvé představila Michala*, svého nového partnera. Jak jsem se na něj podívala, proběhla mezi námi nevysvětlitelná energie, magnetická přitažlivost, která mě docela zaskočila, protože bývám málokdy z někoho takhle unesená. Nechtěla jsem se raději ve svých pocitech příliš pitvat, tak jsem jsem se to snažila vysvětlit sama sobě tím, že je to asi jen následek toho, že jsem nějakou dobu neměla přítele.

Touha, které se nedalo odolat

Jenže jak čas plynul, spojení mezi mnou a Michalem sílilo, bylo stále zřetelnější. Pronásledovalo mě to v myšlenkách a dokonce se mi o nás i začalo zdát. Přistihla jsem se, že vyhledávám jeho společnost a toužím po chvílích, kdy jsem s ním někde shodou okolností sama. Přesvědčovala jsem se, že mě to určitě přejde, že to odezní stejně rychle, jako to přišlo.

Bohužel jsem si ještě neuvědomovala, že to byla láska, co mi zastřela úsudek. A podlehla jsem vlastní touze. Ve stínu tajemství jsem si dovolila se do Michala zamilovat a rozhodla se prozkoumat lásku, která nikdy neměla být. Začala jsem s ním potají spát, protože on se mojí pozornosti vlastně nikdy nebránil.

Tížila mě pak vina. Věděla jsem, že jsem Simču zradila a ničím tím podstatu našeho přátelství. Každou ukradenou chvilku s Michaelem doprovázely výčitky svědomí, dotěrný hlásek vzadu v mé mysli mi připomínal bolest, kterou tím můžu způsobit osobě, co je mi celý život blízká. Ale prostě jsem si nemohla pomoct.

Nakonec jsem ztratila oba

Když pravda nakonec vyšla najevo, následky byly katastrofální. Simona mi už nevěřila, její zklamaný pohled mě pronásleduje ještě teď. Michal zůstal s ní a úplně se mnou přestal komunikovat. Prostě se na mě klidně vykašlal. Hloubka mé zrady na Simoně se tím stala ještě nesnesitelnější a já zůstala stát bez ničeho na troskách našeho přátelství, které jsem svojí hloupostí sama rozdupala. Přátelství, které jsme léta pěstovali. Přátelství, které padlo jako oběť mých špatných rozhodnutí.

Teprve pak jsem si naplno uvědomila rozsah svých špatných rozhodnutí a nevratné škody způsobené tím, že jsem propadla své touze. Snažila jsem se už několikrát Simoně omluvit a získat její odpuštění, ale zatím to k ničemu nevedlo. Nehodlám to ale vzdát. Moje láska k našemu přátelství zůstává pořád stejná a já bych ho chtěla zpět. Doufám, že mi k tomu Simona dá ještě šanci.

*Z důvodu ochrany soukromí jednotlivých osob byla jména v tomto příběhu změněna.