22°C
V květnu oslavíte 84. narozeniny, jak se udržujete v kondici?
„Já jsem alkoholik, moc se neudržuju. A pro mě bylo zničující, když kolega chtěl, abych udělal cvik, který jsem ještě před několika lety samozřejmě svedl, a teď už ho nesvedu. Měl bych ale zkrátka cvičit. Místo cvičení jsem se dal na malování. Některé obrazy dokonce i prodám. Ale miloval jsem tanec.“
Co jste tančil?
„Rock and roll. To bylo tenkrát v módě. A byl jsem fešák, když jsem šel úplně na kolena. Ale je to už pryč. Tanec je skvělá věc. Říká vám něco jméno Daria Klimentová? To byla baletka, která mi při focení dala nejzvláštnější podmínku.“
Prozradíte jakou?
„Bylo to před deseti lety. Když jsem ji fotil, tak chtěla, abych se svlékl donaha. Při tom focení! Jejím focení! Ona měla na sobě úbor a mě to úžasně překvapilo. Někdo to tenkrát vyfotil. Na tý fotce jsem zezadu, ale zadek mám docela hezkej. No, ale přece jenom bylo mi v tu dobu přes sedmdesát let a nikdy jsem nepochopil, proč to chtěla. Ale chlap by měl udělat to, co ženská chce.“
O vás je známo, že se otužujete. Pořád to platí?
„Ne. To už ne. Ale moje malé dcery před deseti dny vlezly do Vltavy. Jedna desetiletá, jedna čtyřletá a já byl připraven tam skočit, kdyby se chtěly potápět. A udělalo to na mě velký dojem a i na lidi, kteří byli kolem, když ty moje děti tam vstoupily a jedna z nich plavala několik temp a ta voda měla tři stupně. Zatímco já žiju velice špatný život. Nejsem šťasten.“
Co vám brání ve štěstí?
„Mám veškerý důvody k tomu, abych byl šťasten. Nic mě v podstatě nebolí. Jsem naživu. Chutná mi jíst. To, že nejsem šťasten, je něco jiného, je to ve mně. Jsem Slovan a my Slovani se dokážeme neskutečně trápit. Občas se zkrátka trápím bez důvodu. A to mám partnerku o padesát let mladší, než jsem já. Mé děti jsou zdravé. Holčička se snaží tancovat, tancuje blbě. Ale i tak občas zesmutním.“
Co děláte pro to, abyste zahnal ten smutek?
„Já jsem opilec, no. Když se napiju, tak mi okamžitě přestane být smutno. Mám štěstí, že nemám kocoviny, takže ráno pak vstanu a jdu pracovat. Ale i s touto životosprávou se chci dožít vysokého věku, protože na ní vůbec nezáleží. Člověk může být asketa a žije čtyřicet let. Pak to může být chlap, který pořád sedí v hospodě, a dožije se vysokého věku.“
Ráno vstanete a co pak?
„Jdu si číst. Potom se opiju a znovu se proberu. Pak mám dvě tři dívky, se kterými chodím na túry. Přitom rozmlouváme a pak se vrátím domů, pracuji a sáhnu po lahvi. A přitom jsou někteří lidé, kteří jsou přesvědčeni, že jsem se nikdy nenapil. Moje Pavla má už na alkohol dvacetiprocentní slevu, a já i tak propiju stovky tisíc ročně. A to mi ještě lidi nosí lahve jako dar. A vidíte, přesto mi lékař řekl, že nejsem žádný alkoholik.“
Kde berete ty stovky tisíc?
„Občas se mi prodá obraz, fotím stále. Prodávám negativy, které mi zbyly. A můj sen je vydat knihu pornografických fotografií, které už mám pořízené. Ale zdržuje mě strach, že by mě lidi mohli odsoudit. Že si budou říkat, jaký jsem sprosťák. Ale já přitom nejsem posedlej, že bych se v tom vyžíval, ale jsem v tom dobrej.“
Bojíte se odsouzení, protože budou všichni odhadovat, která z modelek byla vaše milenka?
„Každá z modelek byla mojí milenkou. O to nejde. Ani na těch fotkách nejsou žádné tváře. Zkrátka jen těla a detaily těl, nikdo je nemůže poznat, pokud nebudou chtít. Ale nechci to vydat kvůli penězům, ale kvůli vyznání a obdivu. Nakladatele bych měl, to není problém. Jde o to, aby to bylo dobrý. Já prostě nikdy nefotil pro peníze.“
Přál byste si mít ještě nějaké děti?
„Moje žena by chtěla. Ale já ne.“
A nevyhovíte jí, když říkáte, že ženě se má splnit vše?
„Já se bojím jedné věci. Ona by ho žena stejně milovala, ale bojím se, že by se narodilo dítě, které by už nebylo úplně v pořádku. A ta moje pusinka by neměla být nenasytná. Tři jí budou muset stačit. Ono je ještě k tomu komické, že se mnou dvě mladé dívky chtějí mít dítě.“
Těm také nevyhovíte?
„Zaprvé už jsem zeslábl a zadruhé by to mohlo špatně dopadnout, protože celý život jsem měl úžasný štěstí. Přežil jsem válku, přežil jsem svého bratra, dokonce i některé svoje ženy. Teď by to mohlo dopadnout, že bych umíral s pocitem provinění. Myslím, že to neudělám, protože teď je čas, abych se choval jako chlap a abych u rodiny, kterou mám teď, vydržel co nejdéle.“
A jak taková nabídka na oplodnění od mladých dívek vypadá?
„Prostě mi to řeknou. Když je dívka zamilovaná, tak chce mít dítě – a to ony jsou. Mám i jiný příklad. Moje kamarádka má milence, toho miluje, a tak s ním chce mít dítě. On ale nechce, a to je za mě špatně, protože chlap když miluje, tak ani na vteřinu nepřemýšlí, jestli by se o to měl pokusit. Proto mám tolik dětí. Stejně je to pamlsek, že osmdesátiletý stařec je požádán mladou dívkou, aby jí udělal dítě.“
Vypadá to, že máte bujarý milostný život...
„To zase ne, ale vypadá to tak zvenčí. Nedávno jsem někde šel s přítelkyní, se kterou již dávno nic nemám, ale jen tak jsme se drželi za ruce a pan Jiří Bartoška na nás zařval, že jsme milenci. A mezi námi opravdu vůbec nic není, ale zvenku jsem vypadal jako frajer a cítil jsem se tak.“
Vy sám někdy žárlíte?
„Žárlím na Pavlu. Na nikoho jiného nežárlím, ani jsem nikdy nežárlil.“
Dokážete vyjmenovat všechny své děti?
„To je dobrá otázka. Dvě děti jsme ztratili s mojí nynější partnerkou, protože se narodily předčasně, a dohromady mám třináct dětí, některé jsou už v důchodu. Jeden kluk se mi oběsil, to byl Lukáš. Dál je Tomáš, Mariana, Karolína, Marie, David, Samuel, Jindřišek, teď tři nejnovější. Počítám jedenáct, sakra na koho jsem zapomněl. Nedokážu to, no.“
Co váš vztah se synem Samuelem?
„Byl zasažen naším incidentem s pirátskými kopiemi. To už se nespraví. Vystudoval práva a soudí mě. On na mě navíc tlačí s vnoučaty, proti kterým bych nikdy nešel. To je jeho triumf. Tak se do dalšího jednání nepustím, ale jeho děti jsem nikdy neviděl a neuvidím.“
Máte na něj vztek?
„Na něj ne. Na svou bývalou milenku (Sára Saudková – pozn. red.). Víte, já nikdy nebyl na peníze, stejně jako muzikál Carmen. Carmen není o penězích, ale o lásce, a má exmilenka byla na peníze, ne na lásku. To mi přijde ubohé.“
Teď vydáváte novou knihu s fotografiemi sportovců. Jak se vám s nimi pracovalo?
„Nechci urazit zbytek národa, ale jsou naprosto nejlepší. Jsou zvyklí na reflektory a diváky. Jsou krásní, protože mají svaly. Byla to nejlepší spolupráce, co jsem kdy v životě zažil, a to jsem pracoval před dvěma dny s dvěma americkými modelkami, které byly velmi ochotné se svléknout. Ale někdo mi dneska řekl, že jestli šly úplně donaha, tak to nebyly topmodelky.“
Ony se před vámi bez ostychu a povelu hned svlékly?
„Ano. Bylo to s nima domluvený. Já už jsem takové kdysi viděl. Ale překvapilo mě, že se zřejmě na světě něco změnilo, že režie zavelela a ony se prostě svlékly. To jsem nečekal. Věděl jsem, že se to přísně sleduje a topmodelka slavná to nesmí udělat. Pro jakoukoliv kampaň prostě nesmí, a teď je to jako by nic.“
O jaké slavné modelky šlo?
„To bohužel nesmím říct. Máme na to danou přísnou smlouvu a je to tajný projekt. Už máme odfoceno a vše hotovo. Jenom čekám na výsledky.“
Svlékl se vám i některý ze sportovců do knihy?
„Jenom olympijská vítězka Bára Špotáková na fotografii s dítětem, ale tak, aby nic nebylo vidět. Ona to udělala a myslím, že jejímu partnerovi to nebylo zvlášť milé, tak jsme to stopli. A u ostatních holek to nepřípustné nebo nevhodné nebylo, to nebyly matky.“
Barbora Špotáková se před vámi nestyděla?
„Neměla za co. Akorát jsem si uvědomil, že má obrovský prsa, ale já se na tom neukájel a snažil jsem se, aby ta fotka byla obstojná. A my jsme se jeden druhého báli.“
Budete mít zisk z prodeje této knihy?
„No asi takhle. Já nevím, jak si kniha povede. Jestli bude prodávaná, nebo ne, to nevím. Já jsem byl zaplacen jednorázově, a ať se prodá, nebo ne, ty peníze mi nikdo nevezme. Má čest by mi velela, abych chtěl, aby se zaplacení, protože pro mě to byla čest pracovat s lidmi, kteří opravdu v životě něco dokázali.“
Takže na honoráři vám úplně nezáleželo?
„No, zase ono taky nebylo úplně k zahození trochu penízků si vydělat, protože jak známo, platím alimenty a jiný takový záležitosti. Tak peníze přišly vhod.“
