Včera jste měly u vás na zahradě s kolegyněmi herečkami ze seriálu Slunečná ženský dýchánek. Scházíte se často?
Sešly jsme se asi už popáté a jedno setkání bylo lepší než druhé. Byla to vlastně šťastná shoda náhod, že jsem se na natáčení setkala s tak bezvadnými kolegyněmi. Což je na naší profesi krásné, že pořád potkáváme někoho, s kým stojí za to se dál vídat, kdo vás baví a říká věci, jaké vás zajímají. A i když jsem o generaci starší – první pode mnou je Dana Batulková, která je o deset let mladší –, moc mě zajímá, jak holky žijí, co si myslí. Vždycky je to pro mě nejen příjemné, ale i inspirativní a poučné.
Nedávno jsem vyšla z metra a tam stála paní. Podívala se na mě, rozzářila se a vykřikla: „Naďa Urbánková! Ježiš, to mám radost, že vás vidím!“ Já překvapeně namítla: „Ale Naďa Urbánková přece umřela.“ A paní bez zaváhání povídá: „Neříkejte! A co se vám stalo?“
