Je pravda, že jste se naučila psát už ve čtyřech letech?
Ano, a v pěti už jsem hůlkovým písmem napsala svou první knihu. Jmenovala se Loď a byla o té obrovské výletní lodi, která se potopila, a všichni umřeli.
Tak trochu Wednesday z Addamsovy rodiny – byla jste smutná tragická holčička?
Nebyla jsem typické dítě, spíš taková stará mladá. Když k nám přišla návštěva – a táta se znal se spoustou zajímavých malířů, sochařů, herců, kteří k nám chodili –, bavilo mě s nimi sedět v obýváku a hltat, co si povídají. Jinak jsem se cítila osamělá. Myslím, že už jako dítě jsem měla psychické problémy, ale tehdy se nic takového neřešilo. Za diagnózu endogenní deprese, o níž jsem se dozvěděla až o mnoho let později, mohlo možná i to, že mě máma nechtěla. Když mě v 18 letech čekala, skákala dokonce ze skříně, aby potratila.
Když viděla, jak jsem vyčerpaná, pervitin mi nabídla. Sice pak nemusíte spát, jíst, ale když už vážíte 40 kilo i s postelí, nic dobrého to nepřinese.
