Ponorka Titan, která podle dostupných informací nedisponovala jako experimentální plavidlo certifikací potřebnou pro transport osob, se s pětičlennou posádkou měla vypravit k vraku parníku Titanic. Zásoby kyslíku měla na 96 hodin, ty však dnes odpoledne jistě vyčerpala, pokud ovšem nebyla vlivem nehody zničena již dříve. Prostory plavidla nejsou nijak velké, posádka musela sedět na zemi ve stísněných podmínkách.
V tuto chvíli není jasné, jaký osud posádku potkal, pravděpodobně ale nikdo nezůstal naživu. “Pokud by došlo k tomu, že dojde kyslík, jedná se o velmi nepříjemnou smrt. Jedna věc je, že člověk ví, že jeho život skončí. Další věc je, že se začne dusit a následná otrava oxidem uhličitým způsobí skutečně velmi nepříjemné pocity, které bychom mohli přirovnat třeba k náhlé panické atace, což si řada lidí nejspíš dokáže představit. To může trvat zhruba hodinu, než člověk zemře,” popsal psycholog Jeroným Klimeš pro Kafe.cz.
“Je to velmi podobné případům, kdy byli lidé pohřbeni zaživa. Ti byli většinou nalezeni schoulení hrůzou v koutě hrobky. Pokud by ale došlo k nehodě a posádka by se utopila, pocity bude prožívat velmi podobné. Rozdíl je ale v tom, že v takovém případě smrt nastane mnohem rychleji. Zpravidla člověk utone třeba za dvě minuty,” vysvětlil renomovaný odborník na lidskou duši.
Vidina smrti přiměje lidi dělat nestandardní věci
V potaz je podle Jeronýma Klimeše nutné vzít také fakt, že na mořském dně v oblasti vraku Titanicu jsou velmi nízké teploty, které se pohybují kolem nuly. Daleko dříve, než by došlo k udušení, by tak posádka ponorky mohla umrznout.
“Vidina blížící se smrti občas lidi vede k tomu, že začnou provádět různé nestandardní věci. Mohou spáchat sebevraždu, aby nemuseli pomalu umírat, pozabíjet se mezi sebou, mohou se začít oddávat bezuzdnému veselí, aby si své poslední okamžiky ještě užili. Stát se může v takovou chvíli naprosto cokoli,” uvedl psycholog a terapeut Jeroným Klimeš.
“To, co se nejspíš stalo posádce ponorky, je pochopitelně smutné, i když se bohužel jedná o riziko jakékoli adrenalinové aktivity. Je ale také pravda, že se jedná o smrt, která trvá maximálně hodinu, zatímco jsou lidé, kteří umírají dlouhé měsíce třeba v léčebnách dlouhodobě nemocných v nepříliš dobrých podmínkách. Mohla by to pro nás být taková připomínka, abychom se na to jako společnost zaměřili, protože to je něco, s čím můžeme něco dělat,” dodal Jeroným Klimeš a poukázal rovněž na nákladnost celé záchranné akce, které se podle jeho názoru dalo předejít mimo jiné dodržováním předpisů.
