Můžeme vás pravidelně slýchat na Českém rozhlase. Co pro vás bylo v poslední době největší výzvou ve vaší profesi?
Přiznám se, že výzvou je každý rozhovor, protože se snažím, aby byl odveden dobře. Aby se posluchač pobavil, protože jsou to lifestylové rozhovory, tak abych navodila s hostem příjemnou atmosféru u něho doma nebo tam, kde nás zrovna poslouchá. Ale větší challenge pro mě byl nástup do internetové televize, kde moderuji rozhovory s politiky. A ty přece jen vyžadují mnohem větší přípravu, koncentraci a soustředění. Vzhledem k tomu, že s tím začínám, tak ještě je tam určitá dávka pořádné nervozity a nejistoty, která mi to trochu kazí. Zatím se učím.
Jak ve svém životě pracujete se stresem? Jak jste se naučila ho zvládat?
Někdy tomu stresu samozřejmě člověk podlehne. Ale je důležité, aby mu nepodlehl v době, kdy to může být fatální. Někdy to řeším sportem, ten pomáhá proti stresu, pokud myslíte opravdu stres, nikoliv trému. Při sportu se vyplavují endorfiny... A pak je to trávení času se svými dětmi, to je také takový stres, ale příjemný.
Co pro vás znamená kvalitní rešerše? Když se máte setkat s nějakým hostem tváří v tvář na natáčení?
Základní věcí je určitě znát alespoň strukturovaný životopis toho člověka. Snažím se vymýšlet otázky, které jsem nikde nenašla, aby se host stále neopakoval. Pokud je to někdo, který se často vyskytuje v médiích, je to někdy dost těžké. Nejde mi připravit se na rozhovor najednou. To znamená, že si na to dám přibližně dvě hodiny času. Když jedu autem a přemýšlím o tom člověku, jeho profesi a životě, tak mě napadají ty nejlepší otázky.
Alexandra Nosková a Vratislav Mynář se vzali 28. února 2015.
Jak reflektujete svůj život za poslední rok? V čem byste řekla, že změny přinesly něco lepšího?
Za poslední rok? Přiznám se, že nevím, co bylo včera, natož co bylo třeba před půlrokem, (smích) takže je to dost těžké. Nastaly změny zejména v mém osobním životě, v urovnání si osobního života. Vzhledem k tomu, že manžel ukončil své desetileté působení na Pražském hradě, tak byla asi zásadní změna, že už každé ráno neodchází do kanceláře. To jste mi dal těžkou otázku, musela bych chvíli přemýšlet.
Velmi zásadní a smutná změna v našich životech bylo to, že nám někdo zapálil srub, což bylo zhruba přesně před rokem. Je to dost silné i dnes, byl to velký zásah do soukromého života. Pak jsme třeba zjistili, že nám aktivistická skupina Ztohoven hacknula bezpečnostní systém a sledovala nás zevnitř našeho domu. Člověk si říká, kam to až zajde a co je dnes možné. Tak to jsou takové změny, že spíš člověk více přemýšlí o bezpečnosti a jak se ještě více chránit. Ale ono to někdy už opravdu nejde.
Mynářová končí spolupráci s Hradem. Nepovažuji ji za vhodnou, říká |
Bála jste se o život, když jste měli narušený bezpečnostní systém?
To jsem se nebála o svůj život. Ale v době, kdy nám někdo zapálil srub a my jsme vůbec nevěděli proč a jaký byl ten motiv a dozvěděli jsme se, že to byl opravdu úmysl a že to udělal profesionál, tak jsme se báli o rodinu a o děti. Nějakou dobu jsme byli pod soukromou ochranou. Ale teď už raději něco pozitivního.
Co vás jako teenagera nejvíce ovlivnilo do budoucího života?
To se přiznám, že nevím. Od školních let už uběhlo hodně moc času. Ale nedávno mi spolužačka z gymnázia posílala fotku, kde jsme na lyžáku, tak se mi vybavily nějaké příjemné vzpomínky. Ale obecně mě to ovlivnilo tak, že jsem ještě z doby, kdy, řekněme, platil nějaký řád. Zdravila jsem a děkovala, což mi samozřejmě vydrželo. Učitel, pedagog byl tehdy ještě autorita. Teď mi připadá, že to tak úplně už není. Svět byl tehdy ještě normální, dle mého.
Teď ta benevolence, tolerance a třeba i výukový systém, kde není zvonění a děti si můžou říkat, co budou v dané hodině dělat? To je podle mě krok velmi špatným směrem. Jsem ráda, že jsem vyrůstala v té době, v jaké jsem vyrůstala. Bylo to vlastně na přelomu konce komunismu a už byla pak devadesátá léta.
Bojíte se toho, že vám děti řeknou, že jste konzerva a staromilec?
Zatím mi to neříkají, ale bojím se toho. Teď to tak ještě není, i když u toho staršího syna, kterému bude v květnu osm, tam už občas to bělmo vidím, jak protáčí oči. Ale jiné dámy, které mají děti v pubertálním věku, mi popisují, že je to opravdu náročné. Že to nastavení dětí je dnes jiné. Kromě domácího prostředí, rodičů a rodiny, ho tvoří také škola a kamarádi. Tam se bojím velice. Nevím, jestli to přežiji ve zdraví.
Když přežijete jejich pubertu, budete si možná moci říct, že jste přežila pomyslný druhý život...
Říká se to. Malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti. Když to slyším od jiných, tak se toho docela děsím. Jsem ráda, že jsou kluci zatím malí a mám je pod kontrolou a doma. Čím jsou starší, tak už se vám vzdalují. I fyzicky samozřejmě.
VIDEO: Alexandra Mynářová skončila na Pražském hradě (2021):
