21°C
*Nicku, byli jste s Milošem Formanem v kontaktu?
„Myslím, že po natáčení jsme spolu mluvili snad jen jednou. Nestali se z nás přátelé. Měl sice také byt v New Yorku, ale bydlel za městem.“
*Hrál jste už v prvním divadelním zpracování Amadea na Broadwayi, ale jinou roli. Proč vám Forman do filmu nedal tu samou?
„Na Broadwayi jsem hrál císaře Josefa, ale Forman už tu roli obsadil Jeffrey Jonesem. Myslím, že Jeffery se jí chopil velice dobře, pěkně vystihl císařovu stupiditu. Neměl bych vám to říkat, ale Forman se jednomu mému příteli svěřil, že se mu nelíbilo, jak to Jones hrál. Prý si vyčítal, že tu roli nedal mě. Ale sám to nevím, možná je to jen drb. (smích) Já tu roli hrál na divadle tři roky, myslím, že úspěšně, a podle mě do ní Jeffery dal zase něco jiného, co já ne. “
*Jaká byla spolupráce s Formanem?
„Byl si dobře vědom toho, že většina do filmu obsazených herců jsou divadelníci, takže chtěl, ať hrajeme méně „divadelně“, civilněji. Nevím, jestli to bylo dobře, nebo špatně. Většina jsme byli dost zkušení na to, abychom věděli, co a jak, nicméně většina jeho režisérských poznámek byla, že přehráváme. (smích) Nakonec si to sedlo a nechal nám určitou volnost. Pamatuji si, jak při natáčení jedné scény křičel na F. Murray Abrahama, který hrál Salieriho, že chodí, jako by měl nasráno v kalhotách! (smích) Nebylo moc času, byl to velký film, takže nechodil kolem horké kaše a říkal nám věci na rovinu.“
*S kým se natrápil nejvíc?
„Byl tam herec, který se jmenoval Roy Dotrice, hrál Mozartova otce. Forman ho neměl rád. Někdo ze štábu mě na to upozornil, a od té doby jsem si všímal, jak s ním Forman mluví. Vyčítal mu, že hraje až moc, že musí být přirozený. Opakoval s ním scénu znovu a znovu, prý že teď jen hraje, jako že nehraje. (smích)“
*Však i v Československu byl Forman známý tím, že raději využíval neherce, právě kvůli jejich přirozenosti.
„Vím o tom. Pracovat s ním byl úžasný zážitek. Miloš znal velmi dobře materiál i prostředí. V jedné mé scéně bylo 400 komparsistů, s námi mluvil anglicky, s nimi česky, obdivoval jsem, jak to všechno zvládá.“
*Vy jste nenatáčel jen v Praze, že?
„Byl jsem i v Kroměříži, v arcibiskupském zámku. Byl krátce po rekonstrukci, s novým nábytkem, je to opravdu úchvatné místo. Dveře do koncertního sálu má tak velké, že i vysocí chlapi se museli natáhnout, aby dosáhli na kliku. (smích) A měli jsme úžasné kostýmy. Nosil jsem takovou úžasnou dlouhou vlečku, jednou jsem se do ní zamotal takovým způsobem, že jsem strhnul na zem i osvětlovače. (smích)“
*Jaký jste měl dojem z komunistického Československa?
„Lidé mi přišli velmi utlačovaní, nelíbilo se mi to. Chtěl jsem jít v Praze na výstavu Edwarda Muncha, a byl s tím obrovský problém. Jen proto, že jsem Američan, mi to komplikovali. A když štábu vypršela platnost víz, muselo se jet do Vídně pro jejich obnovení, bylo s tím trable. Na druhou stranu si dodnes pamatuji hru, kterou jsem viděl v Národním divadle, i její český název – Lucernu!“
*Vím, že v Česku jste si našel i přátele, je to tak?
„Ano. Jednomu kamarádovi jsem pak z New Yorku přivezl západní bundu, takovou s třásněmi. Když jsme si šli sednout ven, všichni mysleli, že Američan je on. (smích) Od té doby jsem ale v Praze nebyl.“
*Proč?
„Už mám svá léta a necítím se na cestu. Ale předpokládám, že Praha je stále nádherná.
*Objevil jste se i ve slavném seriálu Star Trek, tam jste si zahrál mimozemského generála.
„Tři hodiny denně jsem byl v maskérně! Uši, obočí, všechno na mě bylo umělé. Ale jednou jsem byl i v Itálii, kde mě jedna dáma poznala. Jestli mě prý neviděla ve Star Treku. Byla tím mnohem víc ohromena, než Amadeem. Star Trek je obrovský pojem, však vznikl před více než padesáti lety. Znají ho po celém světě.“
*Pojem je ale i Amadeus. Čím myslíte, že to je?
„Dnes už je to klasika. Můžete se na Amadea dívat stále a pořád je stejně dobrý, jako před třiceti lety. Jeho téma je totiž nestárnoucí.“
Očima autora:
Během natáčení Amadea si Nick v Praze udělal řadu přátel, s nimiž je dodnes v kontaktu. Právě díky nim mě stále vitální herec přijal ve svém bytě na 5. avenue v New Yorku, shodou okolností jen kousíček od domu, kde žil Jiří Voskovec (†76). S ním se ovšem, na rozdíl od jiných známých Čechů, Kepros neznal. Na Amadea i na natáčení v Česku však vzpomínal vysloveně s chutí.
