Snowboardistka Eva Adamczyková v poslední době konečně prožívá radostné chvíle. V loňském roce se provdala za herce Marka Adamczyka, užila si krásnou svatbu a teď už si jen užívá okamžiky zalité štěstím. Bývaly ale doby, kdy ji zcela přepadlo zoufalství a k radosti měla velmi daleko. V poměrně brzkém věku totiž přišla o oba rodiče.
Dlouhá nemoc
Tatínek Evy Adamczykové bojoval s dlouho rakovinou. Jak snowboardistka uvedla v knize Příběhy o rakovině, bylo jí 10 let, když její otec poprvé dostal epileptický záchvat. Lékaři mu pak oznámili, že má nádor na mozku. „Taťka byl nemocný dlouho, skoro patnáct let. A já jsem nad jeho smrtí několikrát přemýšlela. Co se stane, až umře. A za jak dlouho. Připadala jsem si pak špatně, že nad tím takhle přemýšlím. Člověk s tím ale tak nějak počítal, i když to je asi blbé slovo. Prostě jsem v hlavě měla, že to může přijít,” nechala se slyšet sportovkyně pro pořad Bez frází plus.
Nečekaný odchod
Svými slovy se snowboardistka snažila poukázat na to, že smrt její maminky, které odešla na věčnost pouhé dva roky po tatínkovy Adamczykové, pro ni byla o to větší ránou. A to zkrátka z toho důvodu, že na smrt maminky vůbec připravená nebyla.
„S mamkou to bylo strašně rychlé, nedalo se na to připravit. Vždycky jsem měla pocit, že když bude mamka někdy vážně nemocná, zrovna ona je ten člověk, který se určitě vyléčí, protože se nikdy nevzdávala a bojovala až do konce,” vysvětlovala snowboardistka, jejíž maminka rovněž podlehla rakovině.
Odchod rodičů byl pro Eva Adamczykovou pochopitelně hlubokou ránou. „Hrozně se mi stejská a rodiče mi chybí. Ale člověk musí žít dál,” povzdechla si před lety. Nakonec ale přece jen našla přístup, který jí pomáhá vše okolo smrti vstřebat.
„Smrt je pro nás limit, něco jako sprosté slovo. Mám pocit, že když je medicína na skvělé úrovni a pořád se posouvá, lidé zapomněli nebo si to nechtějí přiznat, že i smrt je normální. Naše evropská kultura se ji snaží vyčlenit, vymazat, děláme, že smrt neexistuje nebo že by se o ní nemělo mluvit, protože je to nemístné. Sama neříkám, že jsem s ní úplně v pohodě, ale snažím se na tom pracovat, protože je to důležitá věc. Smrt přece potká každého z nás,” hlásá Eva, která se začala zajímat i o duchovno a zkoumá, jak která náboženství přistupují ke smrti.
