Jak se vám pracovalo ve vedru, a ještě k tomu na přímém slunci?
Maroš: Ráno jsem vyjížděl z Bratislavy a v rádiu hlásili, že bude jeden z nejžhavějších dnů v roce a že nedoporučují, aby se kolem poledne vůbec vycházelo ven. Dorazil jsem do Prahy a zrovna v poledne jsme vylezli na střechu a v pekelném žáru točili čtyři hodiny.
Vladimír: Navíc jsou na střeše vývody klimatizace, které z budovy odvádějí teplý vzduch. V kancelářích se všichni chladí, čímž nám ještě přitápěli. Ale moje nejteplejší natáčení to přesto nebylo, větší horko jsem zažil v Íránu. Točili jsme s geology dokument o nejdelší solné jeskyni na světě. Říká se jí jeskyně Tří naháčů a teploměr ukazoval přes čtyřicet stupňů. Nikde se nedalo aspoň trochu ochladit. A všude samá sůl, která nás štípala po celém těle. I tak na tamní krásu vzpomínám moc rád.
Maroš: Mně bylo největší horko v životě, když jsem měl možnost vyzkoušet si ve Francii řízení formule 1.
Svaly mi vyloženě hořely! Křičel jsem, aby mě pustili dolů, že už to nevydržím, byla to vážně ukrutná bolest.
