S herečkou Vendulou Křížovou se setkáváme na akci věnované kolagenu. Důvěřujete nejen vnější, ale i vnitřní péči o krásu?
Jak se to vezme. Samozřejmě péče zevnitř je ta nejdůležitější. Ale nevím, jak je to myšleno, jestli je to myšleno i takhle v proseccu, které držím v ruce, tak to taky. (smích) A kolagen v tekuté formě? Já tomu fandím.
Myslíte si, že se postupem času s věkem na lidech a jejich vzhledu odráží i to, jací skutečně jsou a jejich osobnost?
Bezesporu. To vím. Naprosto!
Co děláte pro to, aby mezi vámi a ostatními byl jak se říká čistý stůl?
Je to dřina, ale stojí to za to. Všichni chybujeme, všichni děláme někdy i velké chyby. Ale je to celé i o odpuštění. O tom, tolerovat se a odpouštět si. Všichni se to učíme celý život.
Mám ráda ženskou společnost a energii, říká herečka Vendula Křížová |
Když se ohlédneme zpátky, tak je ve vašem hereckém rejstříku mimo jiné i seriál Život na zámku. Připadá vám to jako včera, nebo naopak už dávno?
No, to už je vážně hodně dávno. Nepřijde mi to rozhodně, jako by to bylo včera. Já už jsem ve věku, kdy vzpomínám na svoje začátky s nostalgií, takže hezky.
Oslavila jste nedávno významné kulaté narozeniny. Došlo u vás při té příležitosti k bilancování?
Nerada bilancuji, ale svým způsobem ano. Svým způsobem člověk završí nějakou etapu a nějakou další začíná. U žen je padesát let mezník, bohužel je to tak.
Co je podle vás důležité k vnitřní spokojenosti?
Radost ze života. Myslím, že je hrozně důležité neztrácet naději a mít harmonické vztahy. Snažit se o to, udržet radost ze života, k tomu je potřeba strašně moc dalších dovedností. Ne vždycky je to snadné, ale máme se co učit od těch starších. Zrovna dneska jsem na to myslela. Šla jsem na procházku se psem a říkala jsem si, jak je to důležité a jakou velkou hodnotu pro nás mají staří lidé. Protože ti už ten život mají mnohdy hodně prožitý a mají spoustu zkušeností. My bychom si jich za to měli vážit a měli bychom si ty jejich příběhy brát za vzor a inspirovat se jimi.
Úklidem jsem vydělala víc peněz než v divadle, říká herečka Zlatohlávková |
Máte to tak?
Ego nám samozřejmě říká, že bychom tady měli něco zanechat a něco vytvořit. To je samozřejmě krásné. Když má někdo na něco talent, cítí to, využije to a předá něco krásného, tak o to je to cennější. Ale stejně si myslím, že jsme tady na světě proto, abychom měli radost a ten život si co nejvíc užili. Aby ta energie, která z nás jde, byla co nejpozitivnější. Protože ta vytváří ten náš svět. To nehmotné je v životě nejpodstatnější.
Nosíte v hlavě na to konto něco, co vám říkávala třeba vaše babička a opakujete si to občas, nebo si na to vzpomenete?
Víte co, teď mě nic konkrétního nenapadá. Ale samozřejmě, že ženy v mém životě, ať už to byly babičky, nebo maminčina sestra, mě velmi inspirovaly. Vždycky v těžších chvílích člověk na ně vzpomíná, protože si potřebuje tu svoji ženskou energii utvrdit, ujistit se v ní a posílit ji. Takže ano, často čerpám v ženské energii.
Člověk se neustále mění a vyvíjí, ale v čem jste podle vás vy osobně stejná jako před pětadvaceti lety?
Mám ráda přírodu, mám vztah ke zvířatům. Ten jsem měla vždycky, ale čím jsem starší, tím ho cítím intenzivněji. Možná skončím někde jako divoženka v lese... Ale ráda se směji, mám ráda upřímnost. To si myslím, že mi je poměrně vlastní celý život.
Čím se snažíte překlenout to ne úplně pozitivní období a všudypřítomné šedivo?
Snažím se meditovat. Ne při cvičení, ale chodím hodně na procházky. Snažím se jít do sebe, vrátit se k sobě a odpočívat. Zpříjemňovat si ty dny a těšit se tam, kde vím, že tu energii načerpám. Z dětí, z lidí kolem sebe... Čerpám, kde se dá!
