V minisérii Iveta hrajete Ladislava Štaidla. S jakou zodpovědností jste k tomu přistupoval?
S jakou zodpovědností? To se snad ani nedá nazvat zodpovědností. To byl jeden velký, dlouhý stres. (smích) Dá se říct, že takovouto přípravu jsem nikdy vůči žádné roli asi neměl. Snažil jsem se být naprosto precizní v textu, abych nikdy nezapomněl to, co se tam má říkat. Snažil jsem se studovat Láďu i skrze nějaké interview, které jsem si našel. Snažil jsem se vybavit si vzpomínky, když k nám jezdili tenkrát jako rodina. My jsme se navštěvovali, oni k nám jezdili domů a Láďa byl obrovsky zábavný. Tak ze všeho toho jsem čerpal a vždycky jsem si pak přál, aby to nějak splnilo režisérovo očekávání.
Optikou muzikanta, jelikož jste si pro seriál musel dělat nové aranžmá, byl podle vás Ladislav Štaidl opravdu geniální hudebník?
Určitě to byl genius, nebo měl geniální hudební myšlenky. Byl obrovský melodik, to se už taky dnes moc nevidí a byl to fantastický obchodník. Zároveň měl úžasné charisma, smysl pro dynamiku, tempo, timing. Ano, byla to naprosto výjimečná osobnost i po lidské stránce, a to můžu říct sám za sebe, protože jsem měl možnost ho poznat osobně.
Těší vás reakce veřejnosti, že jste jedna z těch nejvíce uvěřitelných postav v seriálu?
Velmi mě to těší. Mně kladná kritika vždycky velmi těší a byl bych pokrytec, kdybych říkal, že ne. Že se mě to nedotýká a podobně. Jsem rád, že jsem si neutrhl ostudu.
Podávám na Taťánu Kuchařovou žalobu za pomluvu, oznámil Brzobohatý |
Přehodnotil jste v některých ohledech pohled na Ivetu Bartošovou?
Nepřehodnotil. Navíc já jsem ji ani nikdy nesoudil, neměl jsem tu tendenci. Jestli jsem si někdy udělal třeba nějakou nepřípustnou legraci? Možná. Byl jsem kdysi ve věku, kdy jsem si dělal legraci ze všeho. Ale nikdy mi nepříslušelo soudit to, do jaké situace se dostala. A kor ne teď, protože když jsem ještě víc poznal celé to podhoubí, odkud pocházela, s čím se musela popasovat, co měla za sebou, kam to chtěla dotáhnout, jaké vlivy najednou na ní začaly působit. I ta postava toho Ládi. Je tam strašně moc elementů, které člověka někam doformujou, navíc má pro něco slabost něčemu podléhat. Takže jsem určitě nepřehodnotil svůj pohled na ni. Já jsem ji upřímně vždycky bral jako skvělou zpěvačku a měl jsem možnost ji párkrát vidět a poznat osobně. Byla velmi milá, takže tak to i zůstává.
Byly na natáčení občas chvíle, že jste se zadíval na Annu Fialovou a ona přenesla nějaký Ivetin moment do dnešní doby?
Pamatuju si scénu ve sprše, kdy Anička měla dlouhý monolog asi na tři stránky a já si připadal najednou jako v kině. Už mi stačilo dát jenom popcorn a kolu. Měl jsem pak pokračovat dalším dvoustránkovým monologem, ale najednou jsem se zadíval na to její fascinující herectví, kdy byla tak obrovsky přesvědčivá v té roli. Nejenže jsem měl opravdu pocit, že stojím s Ivetou Bartošovou ve sprše, ale odzbrojila mě a umlčela tím herectvím, že mezi tou její dlouhou replikou a tou mojí byla pak třeba pětivteřinová pauza, kdy jsem najednou nevěděl, co mám říkat.
Odrážím útoky, ráda bych položila několik otázek sexuoložce, říká Kuchařová |
Jaké skladby Ivety Bartošové vy osobně považujete za nejlepší?
Velmi se mi líbily skladby, který pro ni psal právě Láďa Štaidl, to znamená spíš z té pozdější doby nebo z té dekády devadesátých let. Moc krásné písničky pro ni napsal Michal David a z těch posledních toho tolik není. Ale asi i proto, že jsem jich třeba tolik neslyšel.
Proč podle vás měla tak tragický konec?
To je to, co jsem vám říkal předtím. Já do hlavy lidí, kteří se rozhodnou vzít si život, nemám šanci vidět a zároveň nejsem psychiatr, psycholog ani žádný terapeut, abych vůbec dokázal analyzovat, co se musí v člověku odehrávat, aby si sáhl na život. Ale ty věci musely být opravdu traumatizující. Jsem velice rád, že tato série tak, jak je to natočené, to vlastně vyjadřuje jako sociální drama. Nezlehčuje to vůbec, ba naopak poukazuje na to, že spousta věcí má vliv na život člověka.
17. dubna 2023 |
Vy víte, jaké to je, když bulvár mapuje váš život od A do Z, snaží se pospojovat pomyslnou pavučinu vašeho soukromí. Oddechl jste si a ulevilo se vám, že se to už se konečně všechno uklidnilo? (rozhovor vznikl ještě před kauzou církevní žaloby a mediální přestřelky Kuchařová – Brzobohatý, pozn. red.)
Nevím, jestli to je nějaká úleva nebo oddych. Já bulvár beru zkrátka jako součást mého života. Jsem veřejně známá osoba a ve chvíli, kdy mě lidi poznávají na ulici, tak logicky se tím pádem i o mně píše. Snažím se to brát s nadhledem, většinou se ani nepouštím do konfrontací s tím, abych se nějak obhajoval.
Je pravda, že když ze strany někoho jiného je na mě spuštěna nějaká křivda, tak si kolikrát říkám, že radši budu mlčet, než abych na to reagoval, protože člověk pak jenom přikládá polínko do ohně a toho se snažím vždycky vyvarovat.
Smutnější je spíš pohled lidí, kteří ten bulvár čtou a kolikrát jen z toho posuzují a mají tendenci vás třeba hodnotit. To je trošku nešťastné. Občas narazím na to, že například vyjde nějaký článek o mně, že jsem toxický narcis a podobně. A pak se to od někoho dozvím, někdo mi to jako vyčte jen tak sám od sebe, protože si to zkrátka přečte v bulváru. To je spíš takový smutný obrázek společnosti. Ale holt tak to je a člověk vždycky musí brát věci s nějakou nadsázkou a nadhledem. A hlavně humorem.
Kolikrát jste chtěl být v uplynulých dvou letech neviditelný?
Jé. Já chci být neviditelný často. Víc než často, musím říct. Ale já si to i plním tím, že si jezdím různě po světě a vlastně jsem rád, že člověk nemusí být vystavený těm pohledům lidí. Ale pozor, zase na druhou stranu, abych nekřivdil. Častokrát, třeba z devadesáti procent, jsou to velmi milé reakce, což člověka těší. To mi vždycky táta říkal: „Buď rád, když jsou na tebe milí. Horší by bylo, kdyby házeli shnilá rajčata!“
12. ledna 2023 |
