Lukáš Masár o Ulici i penězích
DÍKY KOMU JSEM V ULICI
Byl jsem ještě tak malinký, že si to ani pořádně nepamatuju. Vím, že tam byly Vánoce dřív než doma a strašně dobré vanilkové rohlíčky. Byly mi asi tak čtyři.
(Babička Jana: Lukáše si na jednom našem představení vyhlédla produkční seriálu a pozvala ho na casting na roli Vojty. Tu dostal Felix Šrámek, přičemž Lukyho si nechali v záloze. Pak se hodilo, že vypadá jako rošťák a má vlasy jako pan Štrébl, kterému hraje syna.)
Lukáš Masár Stejně jako babička hraje už několik let v Ulici, a to rošťáka Miloška Knoblocha, jeho seriálovými rodiči jsou Vanda Hybnerová a Jiří Štrébl. Už má za sebou i první zkušenosti s dabingem. Je členem hereckého souboru litvínovského Docela velkého divadla, které patří babičce a kde působí i jeho rodiče. Chodí do třetí třídy. |
S KÝM JE NEJVĚTŠÍ SRANDA
Všichni v Ulici jsou super. Úplně nejbezvadnější je asi pan Štrébl. S ním se hodně nasměju. Docela velcí kámoši jsme s Felixem, co hraje Vojtu, i s Filipem Hornyakem, teda Lexíkem Nyklem.
KDO MI ŘÍKÁ MILOŠKU
Úplná hromada lidí. Každou chvíli se někdo ptá: Ty jsi Milošek z Ulice, že jo? Dost lidí se chce se mnou fotit. Už se i podepisuju. Nedávno jedné paní v restauraci. Ale mamka mi trochu vynadala, že jsem se podepsal jenom Lukáš, bez příjmení.
CO MĚ BAVÍ VE ŠKOLE
Nejradši jsem, když zazvoní po poslední hodině.
(Babička Jana zvýšeným hlasem: Ale no tak…)
Dělám si srandu. Nejvíc mě asi baví angličtina. Jenom nesmím sedět s jedním kamarádem, paní učitelka nám to zakazuje, protože trochu zlobíme. Nemám rád tělocvik. Umím plavat a jezdit na kole, ale žádný jiný sport mě nebaví. Mám většinou jedničky, ale teď jsem dostal dvojku z diktátu. Napsal jsem zívat s ypsilon.
KOLIK MÁM ROLÍ V DIVADLE
Počkejte, musím je spočítat. Jsem Čmuchálek ve Ferdovi Mravencovi, dirigent v Carmen… (další vyjmenovává potichu a jen zvedá prsty) Myslím, že jsem teď v devíti představeních. Já v divadle i bydlím. Nahoře máme byt.
(Babička Jana: Od narození je v divadle mezi dospěláky.)
Hodně brzy jsem znal všechna sprostá slovíčka. Vybírám za ně pokuty. Máma mi dává deset korun, ale babička pět. Má slevu jako důchodkyně.
ČÍM CHCI BÝT
Herec, to mě baví. A taky youtuber. Už bych mohl začít, ale potřebuju lepší počítač.
ZA CO UTRÁCÍM PENÍZE
Hlídá mi je mamka. Dovolila mi, že za nějaké si můžu kupovat lego. A chtěl bych si koupit ten počítač.
KDY JSEM SE HODNĚ NAŠTVAL
Když jsme byli na jaře s divadlem ve Španělsku, vykradli nám mikrobus. To jsem zuřil. Vzali moje obří balení křupek, maminčin piknikový batůžek nebo náprstek, který jsme chtěli dát babičce jako dárek.
Jana Galinová nejen o divadle
CO ŘÍKÁM NA ULICI
Nemám ráda, když někdo omílá, že by do seriálu nešel. Vždyť je to naše profese. Navíc vezměte si, kolik hereckých velikánů už si v Ulici zahrálo a kolik zkušeností tím předali mladším kolegům. Já třeba nikdy nezapomenu na spolupráci s režisérem Dušanem Kleinem a Hankou Maciuchovou.
Jana Galinová Lukáš Masár a Jana Galinová V Ulici se tu a tam objeví jako drbna Urbanová, hrála i malé role ve filmech Václav nebo Pusinky, objevila se v mnoha seriálech. Před 27 lety založila s manželem, režisérem Jurijem Galinem, Docela velké divadlo, kde je herečkou, dramaturgyní i ředitelkou. Scéna spolupracuje se známými herci a herečkami, naposledy s držitelkou Thálie Hanou Holišovou. |
KDO MI VYČETL ROLI
Když jsem kdysi v Litvínově přecházela přes přechod, zastavilo obrovské černé auto s neprůhlednými skly. Za volantem seděl holohlavý svalovec a začal na mě křičet: Urbanko, ty jedna krávo, okamžitě běž na policii a řekni, že Jarda Hejl tu ženskou nezabil. Odpověděla jsem, že jen dělám, co se píše ve scénáři. Odvětil, abych nekecala, a odjel.
V ČEM JE LUKÁŠ PO MNĚ
Kdo nás zná, určitě by řekl, že oba nezavřeme pusu. Taky ujíždíme na elektronice, nepamatujeme si jména, zajímá nás všechno kolem Titaniku a jsme vybíraví v jídle. Vyhýbáme se zelenině ve jménu hesla: Jenom zbabělci se živí zeleninou, která se nemůže bránit. Když Lukyho v Ulici čekala scéna se salátem, ptali jsme se ho, jestli si to nechce doma natrénovat.
JAK SE DAŘÍ DIVADLU
Když jsme sem přišli poprvé, pochybovala jsem, že v takové ruině se dá dělat divadlo. S představeními jsme vyráželi do jiných divadel a začali vydělávat. Půlka peněz šla na opravy budovy, půlka na výplaty. Jsme malý tým, ve kterém všichni musí umět všechno – vyrábět a stavět dekorace, zvučit i svítit. Ve kterém režisérka klidně zašívá kostýmy. A o který je naštěstí zájem.
NA CO LÁKÁME ZNÁMÉ TVÁŘE
Spoustu herců lákala představa zkoušet s mým mužem. Jeho jméno přivedlo Lukáše Vaculíka, Davida Suchařípu, Honzu Révaie, Pavla Nového a další. Jedna naše bývalá herečka kdysi psala diplomku na tohle téma a všechny tyto herce oslovila. Lukáš Vaculík jí řekl, že jedno zkoušení s Jurijem Galinem se rovná dvěma letům na konzervatoři.
V KOM MÁM NÁSTUPCE
Některé mé povinnosti už přebírá starší dcera Lucie. Úplně se vším ale seknout nehodlám. Hrát se má, dokud to jde. Když jsem v roce 1974 začínala, tak platilo, že herec buď hraje, nebo je mrtvej. Manžel letos přenechal místo uměleckého šéfa mladší dceři Lence, Lukyho mamince. Už si dělala srandu, že se načeká jako Charles na trůn.
NA ČEM TEĎ PRACUJU
Před pár dny jsem v noci začala psát hru. Bude to moderní dětský muzikálek na motivy Perníkové chaloupky. Režírovat bude dcera Lenka.
