Co je pro vás v herecké profesi opakovaně největší výzvou?
Je to výzva sama o sobě. Připadá mi zábavné být v každém příběhu někdo jiný a smět si na ty příběhy sahat a každý večer být jiná postava. Někdy tedy i víckrát denně, to už dneska všichni známe. Jinak pro mě vždycky největší výzva je nazkoušet ten nový příběh a všechny ty přípravy, to je nejtěžší fáze. Pak už je to jen radost před diváky.
Měla jste někdy vyloženě potíže naučit se novou roli?
S pamětí jsem nikdy trable neměla, ale poslední dobou si trochu stěžuji na problémy s koncentrací. Nevím vlastně, co to způsobilo. Možná to udělala ta vynucená pauza, co jsme měli. Nebo věk? Mohlo by to tak být, ale to si samozřejmě nebudeme přiznávat, že jo. Trochu mě zlobí paměť, pomalu to začíná vystrkovat růžky a začíná to být na jevišti zábavné!
Rozhovor spolu děláme v Divadle Radka Brzobohatého. V jaké hře se tady na vás mohou diváci těšit?
Teď jsem v kostýmu Anastázie Steelové z Padesáti odstínů šedi, to si myslím je bestseller a byl tu kolem tohoto tématu velký boom, takže to asi nemusíme víc představovat. Najdete mě tu i v koncertní show Freddie, kde je hlavní hvězdou Roman Tomeš.
Ta lechtivá tematika je pro mnohé trochu ošemetná. Když se máte svlékat před kamerou nebo v divadle, musíte odhazovat stud, nebo je to pro vás přirozené?
Já to moc přirozené nemám, ale potom v tom příběhu, když věci dávají smysl, tak se už jen necháte nést linkou té své role a postavy. Ale mně osobně to úplně do vínku dané nebylo. Na druhou stranu zas nejsem nějak příliš stydlivá nebo prudérní. Musí to být zábava a od toho divadlo je, aby se lidi zasmáli a odpočinuli si, nebo si o něčem popřemýšleli.
Po svatbě jsem si polepšila numerologicky i fakticky, říká Kateřina Bohatová |
Ve kterých ohledech jste i v soukromí tak trochu herečkou?
Leda tehdy, když musím být přísná na svého syna. To mi moc nejde, takže tasím většinou nějaké herecké polohy. Nevím, jak moc mi to věří. To si řekneme za pár let. (smích)
Kolik let je synovi?
Ještě je malinkej, před pár dny oslavil čtvrté narozeniny.
Kateřina Bohatová (vlevo) s kolegyněmi z muzikálu Biograf lásky (2022)
Takže u vás doma jedou momentálně nonstop seriály s nějakou konkrétní tematikou? Chlapečci to tak často mají…
On to hrozně rychle střídá. Než mu k tomu jeho tématu stihneme koupit třeba knížku, už je zase u další pohádky. Není to tak, že by seděl před televizí. Miluje knížky a říkanky, zpívá si, tleská si, pořád mě zkouší z nějakých rytmů. Ale nevím, jestli bude směřovat do herecké profese. Jedou u nás myslím si kvalitní pohádky, vybírá si krásné věci. Ani nevím, co je teď moderní mezi dětmi. Teď sledujeme Lvího krále a takové ty klasiky. Syn objevil nedávno také Petra Pana, tak se koukáme s ním, dělá nám svým výběrem radost.
Musíme se učit přijímat, jací jsme, říká herečka Kateřina Bohatová |
Co podle vás momentálně syna nejvíc fascinuje na tatínkovi a co na vás, na mamince?
Myslím, že je teď ve věku, kdy rodiče jsou pro něj bozi a hlavně taková jeho jistota, kterou vedle sebe potřebuje. Byť je společenský a máme spoustu přátel a ve školce potkává i jiné děti, tak se pořád ujišťuje, že nás má blízko a že zase pro něj přijdeme. Jsme ten přístav, do kterého se může vrátit. Takže to je teď s ním takové velmi dojemné.
Co u vás zaručeně funguje, když potřebujete někdy stoprocentní klid a úplně na chvíli vypnout?
Paradoxně muzika. Přestože se jí živím. A hodně na mě zabírá příroda, procházet se. Ani nemusím jít do lesa, takže možná ani ne tak příroda, jako projít se. Ať už tady kolem Vltavy nebo někde po Petříně a po parcích. Potřebuji vždycky pohyb spojený s muzikou. Pak mám fakt klid pro sebe a můžou mě i napadat různé věci nebo nějaké další výzvy. S těmi jsme v rozhovoru začali, tak u nich i skončíme.
Hromadí se ve vás někdy agrese? Nebo ji ventilujete během herectví a nemusíte pak jako někteří řvát za volantem?
Mám na to písničku. Musela jsem si to vyzpívat ve vlastní tvorbě, jmenuje se Vztekám. A vznikla opravdu proto, že jsem potřebovala tady tu svou negativní emoci řešit. Není to úplně legrace. Mám pocit, že jsme my ženy byly vychované jako ty hodné a krásné holčičky, co mají být pořád perfektní a všechno vždycky zvládají a stále mají skvělou náladu… Ale ono to tak v životě nejde. Takže pak se to tam na té druhé straně dost plní, ta nádoba. (smích)
Nemyslím si, že jsem agresivní, to jsem asi nikdy nebyla a agrese mě osobně tedy spíš hodně děsí. Ale třeba vztek vnímám jako emoci, se kterou je radno pracovat. Já jsem si s ním poradila opravdu i v té písni. Je to nějaká energie, která, když se uchopí dobře a není na sebe člověk za to naštvaný, tak může přinést spoustu dobrého.
A co vás nejčastěji rozohní? Muži? Neříkám doma, ale třeba v práci.
Co mě rozohní? Muži určitě ne. Mám pocit, že u mě je ten spouštěč únava, přepracování a to, když je člověk permanentně nějak pod tlakem. Pak mi právě moc neslouží ta koncentrace. Chci být na mnoha místech zároveň, dělat spoustu různých věcí a ve všem být perfektní. To je úplně nejhorší vlastnost na světě. Doufám, že se jí postupně budu zbavovat. Protože člověk pak může být mnohem veselejší a méně se vztekat.
VIDEO: Kateřina Bohatová - Vztekám:
