55 let od normalizace: Jak nám komunisti změnili život
Rozvolnění bylo zapomenuto, kdo nepodpořil srpen 1968, měl smůlu. „Musíme normalizovat situaci,“ tvrdili 17. dubna 1969, 293 dnů po invazi vojsk Varšavské smlouvy, pohlaváři na zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ). Před 55 lety proto v čele partaje vyměnili Alexandra Dubčeka za Gustáva Husáka a zahájili proces tzv. normalizace!
Definitivně tak skončilo nadějné období reforem k demokratičtější společnosti – pražské jaro. Cíl takzvané nápravy společnosti spočíval v navrácení tuzemských poměrů do »normálu«, což znamenalo po invazi poslušně hrát podle not ze Sovětského svazu (SSSR), v jehož čele stál tehdy Leonid Iljič Brežněv. Proto se prvním tajemníkem ÚV KSČ stal Husák, jenž jakožto čelní představitel konzervativních a promoskevských sil označil srpen 1968 za »bratrskou pomoc«. Rovněž v rámci »očisty« připravil 300 tisíc členů KSČ o stranickou knížku – převážně těch, kteří podporovali Dubčekovy reformy či přímo nerazili ideovou linii Sovětů.
„Normalizace trvala až do listopadu 1989 a pro obyčejné lidi znamenala uzavření hranic a obnovení tvrdé cenzury od politiky až po umění, policejní represe i špehování od Státní bezpečnosti (StB),“ popsal pro Aha! historik Jiří Klůc. Husák v roce 1975 upevnil svou moc, stal se i prezidentem ČSSR, když vystřídal hrdinu druhé světové války Ludvíka Svobodu. Komunisté v té době tvrdě trestali všechny, kteří se znelíbili režimu.
TUDY NE, SOUDRUZI
Přechod k normalizaci se definitivně dovršil 10. prosince 1970, kdy komunisté přijali na plenárním zasedání dokument »Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ«, který se na dalších 20 let stal základním ideologickým pilířem rudého režimu. „Stane se poučením pro stranu a přispěje k upevnění jejího marxisticko-leninského charakteru, k posílení její vedoucí úlohy a k úspěšnému socialistickému rozvoji celé naší společnosti,“ stojí v listině.
GLASNOSŤ A PERESTROJKA
Po Brežněvovi a Juriji Andropovovi do čela SSSR, a tedy i všech dalších satelitních států pod jeho vlivem, nastoupil roku 1985 Michail Gorbačov, který přišel s politikou, která znamenala zmírnění normalizace v Československu. „První tzv. glasnosť (v překladu otevřenost) umožnila svobodnější diskuzi. Druhá perestrojka znamenala přestavbu ekonomiky a později celého systému, aby lépe konkuroval kapitalistickému Západu,“ uvedl historik Klůc.